Galapágy opět v Lungau

Staříci v Lungau aneb život s Galapágy v praxi 2

Věčně mládi

V minulém týdnu k nám do Lungau již potřetí přijela skupinka, kterou jsme po různých loňských filozofických debatách a argumentacích nazvali Galapágy, pro jejich absolutní druhovou originalitu a společenskou jedinečnost. Domnívám se, že sami by se rádi pokládali za ještěry z Galapág, ale musím konstatovat, že jsou to SAVCI! A v rámci genderové vyváženosti dlužno podotknout, že se ve smečce nachází i několik SAVIC.

Emeritní předseda, který se přesně po roce zázračně uzdravil ze svého hrůzného pádu a jeho ošklivých následků tuto skupinku každé ráno svým SPD stepem popoháněl k vrcholům a občerstvovnám. Naštěstí jsou všichni odhodláni, protože touto dobou ani počasí neskýtá výmluvu z každodenního kroucení pedály…

Večery byly zase příjemným posezením na terásce, semtam s jemnou kytárkou, občas nějaká flákota na grilu, ale hlavně nepřeberné množství nových historek, nebo minimálně v renovovaných a značně nabobtnalých verzích, u kterých již ani samotní účastníci si nejsou jisti svoji přítomností na oněch událostech, natož jestli se to vůbec stalo… Také Laďa přidal několik poznámek stran svého sexappelu a milostních úspěších, vtipných tak v sedmdesátkách, ale snad ne už po sedmdesátce.

Kromě tradiční hudební sekce – Ladi, se k této partičce přidal další kytarista, můj kamarád od školky, jinak profesor matematiky Michal, který drnkáním do strun také přispěl. Na jeho adresu dlužno podotknout, že se přidal k naší partičce po 26 letech. Pořád a jako jediný, sedlá stejnýho oře, na jehož rukojetích přivezl ( částečně tedy i ne úplně obrazně řečeno ) demižón vína, kýbl rajčat a hroznů, no a v brašně hruškovici od maminky. Posledním významným zpěvákem byl pochopitelně Standa, který pod vlivem zapomněl všech svých neduhů a mocným hlasem opět zapěl hantécové sprostonárodní písně. ( K sepsání jejichž zpěvníku jej dlouhodobě nabádám, páč pamětníků a pěvců již moc není…)

Při jedné ze vzpomínkových rozjímání jsme usoudili, že Staník byl vždy pro nás vzor. Razič nových směrů. Udělili jsme mu tedy čestný titul Naše předkožka, neboli ŠMUK.

Tentokráte jsme byly prosti pěších a vodáckých vsuvek, ale příště…

Pro případné další zájemce o účast na této podařené taškařici, jsme do budoucna s Ajdulem specifikovali podmínky účasti. Vzhledem k tomu, že čas nám běží a po zkušenostech z jiných ubytovacích zařízení, jsme se domluvili takto:

• Účastník se musí dožít počátečního dne termínu zájezdu
• Účastník doloží bezinfekčnost a lékařskou prohlídku, ne starší 14 ti dnů
• Organizátor zajistí odborný lékařský a psychologický dohled
• V případě předčasného skonu se vrací pouze rekreační poplatek

Ať žije humor nekorektní a tak černý, že by mohl česat bavlnu v Alabamě!

V každém případě akce výborná, protože my jsme výborní!

A kdo?

Alča, Naďa, Olga, Sosna, emeritní předseda Laďa, hlavní mozek Ajdul, Pepa, Martin, Týžof, René, Standa, Michal, Oto a moje maličkost, vzhledem k věku do loňska benjamínek, Andy