Ve středu se v rámci našich VHS oddílových středečních setkání uskutečnil první praktický workshop. S trochou nadsázky by se dalo říct, že šlo o workshop bolesti ale i objevovaní tríčků jak se zaklínit a téměř levitovat.
Dějištěm akce bylo brněnské spářiště, místo, kde se sny mění v otlačené nohy a ruce a kde maglajz nestačí – chce to i duševní odhodlání a řádnou dávku trpělivosti to zkoušet. Workshop vedl Tom, stavitel tohoto chrámu vertikální bolesti, a spolu s Honzou nás zasvěcovali do tajů všech možných velikostí spár – od těch, kam sotva strčíte prst, až po širočiny, kde se pohodlně uvelebí žába i pěst zároveň.
Účast byla hojná, odhodlání obrovské a bolest... no, ta taky. Ale stálo to za to! Jak to shrnula Lucka: „Akce byla supr, škoda, že jsem se nemohla aspoň zavěsit do spáry – víme proč – ale někdy určitě zkusím zajít. Vzkaz pro lektory: díky, supr práce, klobouk dolů, jsou to srdcaři! Ráda budu posílat dál mezi známé, já o této možnosti vůbec nevěděla.“ Další stručný, ale výstižný vzkaz: „Zajímavá zkušenost, jdu koupit rukavice!“
I přes počáteční bolest a nejistotu se všichni účastníci vrhali do spár s vervou, která by rozplakala i nejednoho starého spáraře. A co je nejlepší? Tomík přislíbil, že pokud bude zájem, workshop si klidně zopakujeme. Takže kdo si nestihl odřít kolena tentokrát, má šanci příště!
Něco o spářišti zde: spariste