Trápení Vysočinou - 3. ročník

Termín: 18.8.2007
Místo: Blatiny
Účastníci: 40 trpících soutěžících

Je pátek 17.8.2007. Se zasmušilým výrazem se dívám na ocelově šedou oblohu, ze které se valí voda a v hlavě se mi honí mraky sprostých slov. "Do prdele... to mě snad neuděláš, zítra se má přece konat 3.ročník Trápení Vysočinou." 3.ročník toho věhlasně se stávajícího závodu, ve kterém se horolezci a jejich kamarádi konečně porovnají i v něčem jiném, než je vzpouzení se po skále většinou vzhůru. No nic, trať je skoro nachystaná, zítra ještě fáborky a děj se vůle Boží. A s těmito slovy se odchází jak jinak než do hospody.

Ty vole to není možný! Je sobota ráno 18.8.2007, obloha jak vymydlená – má nás rád! Dneska bude krásně, to se jim to bude trápit. Nasedáme s Myšákem na kolo a v době, kdy doznačujeme trať, se Peťka stará o prezentaci trpících. Letošní část ženské tratě doznala oproti předchozím dvěma ročníkům malou změnu – už ty ženský nebudou v začátku muset šlapat ten prý zku... kopec, ale pěkně se pohodlně před Křižánkami napojí na trať mužů, kam se dostanou po silnici. Jinak vzdálenosti i ostatní tratě zůstaly stejné. Takže pro letošek je pro trpící nachystáno toto:

Muži – 600m / 25,35km / 7,4km
Ženy – 400m / 18,7km / 4,7km

Jsme s Myšákem zpět na gruntu a Peťka mi oznamuje počet letošních přihlášených účastníků Trápení – celých 40. No to je mazec. A to máme občerstvení jen pro 35 z nich, tak do těch co jsou navíc aspoň nalijeme ionťák. S občerstvením se to nějako udělá, horší to bude s cenami, které jsou jen pro 3 kategorie a světe div se, letos se obsadilo kategorií 5. Ale co začala se blížit hodina H.

Po krátkém výkladu tratě se všichni začali přesouvat k Milovskému rybníku, kde se poplave. I teplota vody je pro letošek mnohem milosrdnější než v předešlých dvou ročnících, protože teploměr naměřil celých 21°C.

Pro letošek se museli startující rozdělit na dvě startovní pole podle kategorií, protože kdyby se jich do vody nahrnulo všech 40, tak věřím, že by se přes obrovskou horlivost některých vavřínuchtivých, mohl někdo začít topit a i přes "profesionálního" loďkaře Vítka, který zabezpečoval první pomoc případným topícím, by asi vznikl problém.

Blíží se start 1.poloviny – žen, veteránů a juniorů. Na některých je vidět nervozita, třes rukou, přešlapování, na jiných zase naprostá rutina a zkušenost, kterou nesbírali již na předešlých dvou Trápeních.

Je 10:20 SEČ, zaznívá startovní povel a do vody se řítí ženy, veterání a 3 juniorděti!!! – dohromady 19 "kusů". Je až neuvěřitelné, jak se ti lidi dokáží vyhecovat. 400m v rybníce a to ne v úplně bazénové vodě a přesto plavou jako diví. Většina z nich zvolilo prsařský styl, ale i přesto se hned po plavání udělaly drobné časové rozestupy. V těchto kategoriích se první z vody ke kolům vydal veterán Pavel Strašil, pak dvě ženy a hned za nimi až neuvěřitelně nejmladší účastník závodu Mirek Juříček. V cyklistickém depu se někteří trpící chovali až zvláštně nezávodně. Jedni vůbec nepospíchali a nechali se obletovat diváky, družkami či druhy, kteří je litovali kolikže metrů museli plavat a kolikže kilometrů je ještě čeká. Jiní se však rozhodli bojovat o vavříny a jak vylezli z vody, tak sedli na kolo a odjeli. A nakonec jako správný kapitán VHS, který kontroloval vše zezadu se ztrátou 3 a 1 min na prvního opustil vodu Laďa Krejčí.

A přichází start té ješitnější respektive té závodivější části lidstva. Přichází start mužů - ostré lokty, přátelské kopance, nadávky, slova povzbuzení, 10:45 SEČ start a sprint celých 5m po pláži a už se začíná bouřit hladina Milovského rybníka. Je vidět převaha svalů i převažující pocit umění kraulařského stylu, protože jistě celá polovina právě začala tímto stylem pokořovat první metry ze vzdálenosti 600m. Prvních 200m se muži drželi celkem pohromadě, avšak po dalších a dalších pokořovaných metrech se přece jen vzdálenosti mezi jednotlivci začaly zvětšovat. V mužské kategorii se potom jako první z vody vybatolil Vítek Syrovátka, který těch 600m zvládl opravdu bravurně. Letos se rozdíl v plavání mezi prvním a posledním mužem vyšplhal na neuvěřitelných 10minut. V cyklistickém depu se muži (snad až na ty poslední "zoufalce," kteří přišli pokořit spíš sami sebe) chovali mnohem profesionálněji než předešlé kategorie – žádné zdržování, rychle převlíct a vzhůru na trať.

Na kole čekal trpící různorodý terén - od silnice, po lesní pěšiny, od kopců, po delší sjezdy. Mezi "první" kategorií se celkem rychle smazaly rozdíly v náskoku či ztrát z vody a začalo se projevovat, kdo na kole pravidelně trénuje a kdo na kole pravidelně jezdí pro mlíko. V ženách se postupně na čelo prosadila díky nejrychlejšímu kolu a druhému nejrychlejšímu běhu Hana Černošková a až do konce závodu nepřipustila žádné dramatické chvíle, které by mohly ocenit především diváci. Mezi veterány se ač přes předposlední čas z plavání díky famóznímu kolu propracoval na první příčku Milan Pelán a i přesto, že měl posléze nejpomalejší běh, tak se ho již jeho soupeřům nepodařilo dohnat. V juniorské kategorii se náskok Mirka Juříčka smazal záhy a až do konce nebylo jasné, kdože z jeho pronásledovatelů bude stát na nejvyšším stupni vítězů. Mezi Martinou Pelanovou a Davidem Aurmüllerem se strhl nevídaný boj – David měl rychlejší plavání než Martina o 59s, Martina pak kolo o 1min 9s a nakonec rozhodl běh, který měl David rychlejší o 16s – suma sumárum, porazil David Martinu o neuvěřitelných 6 sekund!

I v mužské kategorii se schylovalo k dramatu. Dlouho nebylo jasné, kdo se postaví "na bednu." Tradičně v plavání pomalejší Martin Klepsa se díky nejrychlejšímu kolu pokusil o zázrak, ale již mu nezbyly sily na běh. Zato s nejrychlejším plavcem a s druhým nejrychlejším kolem Vítkem Syrovátkou to ještě po dvou částech vypadalo hodně slibně, avšak v závěru jej zradil běh, kde měl "až" sedmý čas a zbylo na něj 4.místo. O bednu se nakonec poprali 3 borci v konečném pořadí – Luděk Franc, Tomáš Ölvecký a Jindra Pernica, kteří měli v celém závodě velmi blízké časy a to ve všech třech částech.

Na závěr bych chtěl dodat, že ač přes velké časové odstupy v jednotlivých kategoriích, věřím, že žádný zúčastněný trpící neprohrál a pokořil vlastně sebe sama. Děkuji všem odvážlivcům, kteří se vydali na tratě 3.ročníku Trápení Vysočinou. Také děkuji jedinému sponzoru za finanční prostředky a ceny, kterými mohli být oceněni ti nejlepší a vlastně všichni – VHS Brno. A v neposlední řadě chci poděkovat všem těm, kteří mi pomohli s organizací a bez nichž bych to nezvládl.

Do kroniky zapsal náčelník Tom

Podrobnou výsledkovou listinu si můžete prohlédnout zde (formát MS Excel).