16.8.2008
Termín: 16.8.2008
Místo: Vysočina, Blatiny
Účastníci: 26 závodníků
Je pátek 15.8.2008. Tak jako v loni není počasí příliš ideální pro náš zítřejší podnik – 4. ročník Trápení Vysočinou. Stále prší a k tomu se přidává i vlezlá zima. Ani se nedají navěsit fábory pro zítřejší závod. Navíc se večer na chalupě strhává vášnivá diskuze zda-li zítra plavat či ne. A protože nejsem rozhodně despotickým oraganizátorem, tak se snažím vyslechnout názory všech ... poplave se či ne???
Ráno se počasí rozhodně neumoudřilo, ale s Jirkou a Martinem se vydáváme na trať rozvěsit fábory, které jsme nastříhali z igelitových tašek Billa (díky za žlutou barvu Billo). Cestou mě napadá šalamounské řešení probému s plaváním. Chlapi plavat budou, ženský ne. A s tímto rozhodnutím jsou v podstatě všichni spokojeni.
Tudíž letošní trať ženské, juniorské a veteránské kategorie má jednu velkou změnu a to, že se pojede duatlon tedy běh/kolo/běh.
Ženy/veteráni/junioři – běh kolem rybníka 1000m/ kolo 20km / běh 4,7km
Muži – plavání 400m / kolo 25km / běh 7,4km
Na gruntu mi Peťka oznamuje počet letošních přihlášených účastníků Trápení – celých 26, což je za daného počasí pro většinu z nás hodně velké překvapení – 10 žen, 1 junior, 3 veteráni a 10 mužů.
Nyní ještě rychle nachystat ionťák, uvařit pro všechny čaj a vzhůru do boje. Voda má letos 20°C, což není až takový problém, ale venkovní teplota je pouhých 12°C, což je nic moc. Alespoň však přestává pršet. I letos se startující rozdělili na dvě startovní pole podle kategorií, aby si někteří horlivci náhodou nezavazeli. Je 10:30 SEČ, zaznívá startovní povel a místo do vody se Ž/V/J vydávají na běh blatem kolem rybníka. Výhodou tedy zůstavá to, že nenastanou případné zdravotní problémy žen. Nevýhodou se potom jeví velmi malé časové (cca 2 min) rozdíly po 1km prvního běhu, kdy všichni závodnící opouštějí depo do 7 min 20s.
Je 11.00 SEČ a přichází start mužů. Nastává první seznámení s vodou a jak je vidno adrenalin dělá divy, všichni se noří do vod Mílovského rybníka a začínají ukrajovat první metry z plavání. Celých 400m tratě nevznikly výrazné rozestupy. Jen Zdeněk Bonaventura si nějakým záhadným způsobem popletl směr závodu a jal se plavat téměř na druhou stranu. Jako první se z vody vybatolili Jindra Pernica (vloni 3.), Komiš a Luděk Franz (vloni 1. - patří do kategorie veteránů, ale startuje za muže). Letos se rozdíl v plavání mezi prvním a posledním mužem vyšplhal „jen“ na 4 a 1 minuty.
Kolová část byla stejná jako v předešlém ročníku – jen byly mnohem horší podmínky – mokro, blato, zima, chvílemi déšť. V ženách se postupně na čelo prosadila díky nejrychlejšímu kolu Hana Černošková (vloni 1.) a až do konce závodu před sebe nikoho nepustila a s poklidným náskokem 8 minut před 2. Alčou Pešlovou si doběhla pro obhajobu prvenství. Nutno dodat, že si letos dvě dámy prodloužily své trápení na kole asi o 3km. Ve veteránech se díky kolu na čelo potom probojoval Mirek Tichoň. A v juniorské kategorii bojoval jako jediný mohykán Mirek Juříček pouze s časem.
I v mužské kategorii se schylovalo k dramatu. Dlouho nebylo jasné, kdo ovládne nejvyšší příčku, protože Luděk Franz se dotáhl na Jindru Pernicu a z kola sesedali pouze s rozdílem 3s a jako třetí zvládl nejrychleji kolo Staník Pilát těsně pronásledovaný Honzou Dušátkem. O prvenství nakonec rozhodl běh, kdy Luďka Franze postihly v závěru křeče a odsunuly jej na 2. místo. Na 1. místo se tedy probojoval Jindra Pernica a na 3. Jan Dušátko, který předběhl Staníka Piláta.
Závěrem bych chtěl vystřihnout poklonu všem závodníkům – letos doslova trpícím, kteří se i přes opravdovou nepřízeň počasí rozhodli přijet a zúčastnit se tohoto triatlonu respektive duatlonu. Také děkuji jedinému sponzoru za finanční prostředky a ceny, kterými mohli být oceněni ti nejlepší a vlastně všichni – VHS Brno. A taky díky těm, kteří mi pomohli s organizací.
Tom
Podrobnou výsledkovou listinu si můžete prohlédnout zde (formát MS Excel).
