Popradské pleso

Protože horoškola se blíží a musíme být fit, abychom stačili tolika ambiciózním nováčkům natěšeným na tatranské cesty, rozhodli jsme se, že před Brnčálkou pojedeme trochu potrénovat do Tater. Vyrazili jsme tedy v pátek odpoledne ve složení Tom, Happy, Jíťa, Míša, Čáp, Barča, Kubo a já na Popradské pleso. První noc jsme strávili stylově v dřevěné zastávce na stanici vláčku. Že jsme na horách, jsme poznali hned ráno podle námrazy na autě, což v Tatrách není nic výjimečného. Vzpomínám si, že nám kdysi na Popradském zamrzla i voda v petce uprostřed horkého léta. Po snídani jsme vyrazili na chatu a odtud pod Volovku. Čtveřice Míša, Čáp, Jíťa a Happy se vydala na romantický výstup na Žabího koně, údernější družstvo – Kuba s Barčou zvolili na rozlez Stanislawského cestu za 5 na Volovku a já s Tomem jsme vyrazili do Stupid wallu, pěkná moderní cesta za 7 (subjektivně asi trochu lehčí). Cesta vede levým pilířem Volovky vlevo od Puškáše. První délky jsou za 4 a je to pěkné lezení po vlastním v pevné skále. Klíčová délka je plotna, která nejde dojistit a je v ní několik nýtů. Následuje délka za 6+ s jedním naváděcím nýtem, která se dá dojistit friendy. Mně přišla těžší, než ta klíčová, bylo to ale spíš délkou odlezů . Na vrcholu se potkáváme s Kubou a Barčou, kteří jsou nadšení ze Stanislawského (pěkná cesta vedoucí středem stěny Volie veže). Sestupujeme zpátky na chatu a večer trávíme filosofickými debatami nad pivem. V diskusi, který oddíl je v Brně nejlepší, má jenom Čáp jiný názor, než všichni ostatní, což nechápeme.. Ráno se cítíme příjemně odpočatí, a rozhodujeme se s Tomem, že zkusíme něco těžšího. Romantická čtyřka jde kochací pilířek na Volovku, takže vstává o hodinu dřív než my. Kubu s Barčou jsme uvrtali do legendární Dieškovy cesty – luxusní silový sokolíček za 7- na Ostrvu a my jdeme zkusit Ocelovou niť od Halka za 8-/8. V průvodci píšou, že se jedná o jednu z nejkrásnějších moderních cest Tater a má 5 *. Cesta je opravdu vyrovnaná a je přejištěná nýty. Něco jsem založil asi jenom třikrát, občas je tam delší odlez, ale žádné dlouhé pády nehrozí. Je to krásné a vzdušné lezení v kolmém nebo v převisech (délky jsou za 7-, 7, 8-/8 a 7+). Krok v klíčové délce mi připadá ještě lezitelný (i když klíčovým chytem teče potůček), ale úvodní plotna v délce za 7+ je těžká, možná je to kvůli lišejníku na prvních 5 metrech. Jinak je to ale opravdu nádherné lezení. Samozřejmě že na Kežmaráku nebo v Lomnici budete mít úplně jiný pocit, Ostrva je v podstatě skalkařina, ale tyhle moderní cesty taky stojí za to. Obtížnostně mi Ocelová niť připomínala vedlejší cesty Jar na mesiaci (8-) nebo Správny čas (8). Prostě vyrovnaných 120 metrů lezení po lištách, bočáčcích, spárách a v převisech. Po dolezení cesty slaňujeme zpátky k věcem a vydáváme se zpět k autu, tentokrát trochu netradiční cestou lesem po staré značce, přes spadané stromy a řeku. Tréning na horoškolu se vydařil a nováčci už se můžou těšit na krásné cesty, které si vylezeme za 2 týdny.