3. ročník Malloryho spacáku

Termín: 16. - 17.4.2004
Místo: údolí Loučky a Libochůvky

Přiznám se, že pro tentokrát jsem čekal, že o spacáku konečně napíše někdo jiný než organizátoři, ale jak praví klasik Jára Cimrman: "nepochválím-li si to sám, nikdo to za mne neudělá"...

Pro tento ročník vybral hlavní trasíř Novas jemu z dětských let důvěrně známé údolí dvou malebných říček: Loučky a Libochůvky. Pravdou je, že za ta uběhlá léta říčky pravděpodobně změnili své koryto, ba v některých místech se mi zdálo, že tečou proti proudu Novasových vzpomínek. Hlavní šifrant Puštík nastolil hlavní ideu letošní hry - barvy a Rainbow team byl na světě. Na nás s Renčou zbyly už jenom takové podružné maličkosti jako vyrobit trička, sehnat lidské srdce, zajistit občerstvení, odnést náhrobek...

Letošní ročník, který se jel, plul, běžel, lezl, myslel 16. - 17. dubna, měl témeř ideální účast. Zučastnilo se ho 7 týmů a to:

• Slavíci z Madridu
• Vítězové
• Napalmové děti
• Čerepašij komanda
• Ponožky pana Semtamťuka
• Cacipues
• Rádioaktivní opice

Po startu se týmy začaly řadit dle ratingu. Takový Macinkův Cacipues jsem od startu do dnešního dne ještě neviděl. První dvě zprávy rozluštili s malým zaváháním všichni, tedy pravděpodobně kromě Cacipues, ovšem vylovit ježka z klece resp. tyče, byl ořech, který zastavil noční rozlet všech. Nápovědu se vzhledem k porouchanému nápovědníku podařilo získat až nad ránem a tak všichni schoulení do svých týmových chumlů strávili noc na Vratislávce. Po obdržení nápovědy se týmy vzájemným opisováním k vyšťourání ježka z tyče nakonec dopracovaly. Zhanobením hrobu grófa Feketenagyfase družstva již s určitými rozestupy dobyla 4. zprávu a do čela se začali drát Vítězové, příští vítězové a Radioaktivní opice. Problémy se šifrou na kostelíku Hrádek podstatně zdržely vopičáky a vedení se téměř neohrožovaní ujali Vítezové. Je to teda s podivem, protože intelektuála družstva představoval profesionální hokejista a ty dva parkovištní skalkaře bychom na rychlé přesuny také netypovali. Ženský sportovní element zřejmě v motivaci squadry sehrál své. Ostatní týmy se kolem poledne začaly chovat téměř jako křoví favoritů a individuální bojovnost se vytrácela do takových komických scének jako na Schořově skalce, kde všechny týmy vytáhly svačinu a sebelítostivě začly bědovat jak jsou v pr... Na mé pobízení vyvinuly kooperativní aktivitu k nalezení zprávy. Kooperace fungovala do objevení indicie Galusem. V tu chvíli se projevila zase individualita: Galus nenápadnou gestikulací postupně odvolával členy týmu, aniž by zbytek pelotonu informoval o nálezu zprávy - krysa. Ovšem další zpráva se pro některé stala oříškem. I po vyluštění textu z účtenky v hospodě U mořského orla, nebyli schopni navázat komunikaci s místním obyvatelstvem a vytěžit ho. Tato zpráva se také stala jednou z posledních, na kterou si většina týmů sáhla. Favorité nezadržitelně zamířili k posledním zprávám a jejich motivace v té chvíli už neznala mezí. U jezu ani nevyčkali na pořádný průzkum a všichni se bez zaváhání, zcela zbytečně, ba někteří i po hlavě, vrhli do ledové Loučky, aby posléze zjistili, že stačilo namočit jednoho člena družstva a to ztěží po kolena. Poslední zpráva na pilíři Meziborského mostu pro ně byla rozhodně (na rozdíl od organizátorů) opravdovou lezeckou lahůdkou na závěr a nezbývalo než vyrazit posledních pár kiláků do cíle. Cílová plocha na Chytálkách se ukázala v nepříznivém počasí značně nevlídná (když tam Novas za mlada jezdil stávala tam prý vyhřátá jídelna pionýrského lágru a teď...?) a tak jsme zbytky soutěžících, bečku a ztěží na nohách se držící organizátorky odtransportovali do restaurace U Mořského orla, kde se to odpoledne tak hezky zauzlilo. Večer se to tady zauzlilo ještě několikrát a jako chlap mohu prohlásit, že jsem rád, že jsem od tama ráno vyšel se zdravou...no koží.

Co říci závěrem: Jsem rád, že letos konečně nevyhrál Rainbow team a favorité dokázali proveditelnost této akce. Opět se tady ukázala síla sportovního ducha, protože vítězné družstvo nám naopak v jiných směrech připadlo ducha mdlého, ovšem ve svém tahu na bečku se nenechávali zdržovat podružnými věcmi jako zachraňování psů z řeky, dobře papat, neudělat si puchýře, zamávat vlašťovkám a tak.

Vítězové 3. ročníku Malloryho spacáku se stali Vítězové ve složení: Neřízená střela-Bára, Hormon, Sinek a Otík. Zároveň jim byl propůjčen putovní Malloryho spacák s právem užívání titulu Vítěz Malloryho spacáku.

Andy