25.2.2014
Nápadů bylo jako každý rok hodně. Sníh oproti tomu žádný, ostatně jako vždycky začátkem roku. Tohle mě přece už fakt nemůže rozházet
Jenže za tři týdny to vypadalo úplně stejně. Přípravy v plném proudu: diplomy vytištěny, perníkové medaile upečeny, ceny pro závodníky leží u mě doma pod gaučem, občerstvení zajištěno, bečky objednány
Týden před závodem sice mrzne až praští, ale sněhu sotva čtyři centimetry. Odvolávat závod se mi nechce, přesouvat se z organizačních důvodů taky nedá. Ať si je jak chce, závody prostě budou a tak se rozhoduju pro plán B. Když do příštího týdne nenapadne, poběží se kros, třeba i s běžkama na zádech, jak na to vzpomínají někteří staříci, co ještě pamatují počátky Maugláče
V pondělí je to pořád nerozhodně, rosničky slibují sníh každým dnem a já trávím pracovní dobu střídavým překlikáváním mezi Aladinem, Medardem, Accuweathrem, Freemeteo, popřípadě Norskejma rosničkama (snad mě za to nevylijou z práce
) Ve čtvrtek sněží a při průjezdu Novým Městem to vypadá docela nadějně. Páteční probuzení mě usadí zpátky na zem, na sedmi centimetrech prašanu se prostě závody udělat nedají. Takže nastává otázka číslo dva: kudy vést kros? Původně zamýšlená trasa po asfaltu mě přešla poté, když jsem viděla, jak se okolo chalupy doslova proklouzal mládežnický běžecký oddíl a tak padla volba na ženskou trať Maugláče. Jdem značit terén a předem začínám litovat závodníky. Krom toho, že profil trati má docela slušné převýšení, budou muset překonat několik namrzlých ledových ploch a nafoukaných závějí. Jenom doufám, že nedojde na slova některých zlých jazyků, kteří mi radili nachystat sádrové obvazy na vymknuté kotníkyPředpověď počasí nám taky zrovna do karet nehraje, ČHMÚ varuje před orkánem a tak neočekáváme závratnou účast. Proto se rozhodujeme, že uspořádáme pouze sobotní závod štafet, a to smíšených. V rámci toho budou vyhodnoceni jednotlivci.
V sobotu ráno napjatě očekávám, kolik se sjede účastníků. Když jdu zkontrolovat trať, tak na Teplé kvůli větru nemůžu skoro ani jít, natož běžet. Nakonec jsem mile překvapena a na trať se odvážně vydává 20 mužů a 8 žen. Ještě před startem štafet vybíhá sedm dětí, tři mladší běží 100 metrů a čtyři starší něco kolem 300 metrů. Suverénně vítězí Helenka Juříčková.
Po startu štafet očekávám napjatě první závodníky, kteří se vrací z trati dlouhé 5,8 km přibližně za necelé půlhodinky, naštěstí nikdo nezraněn. Vítězí štafeta ve složení Kuba Zedník, Jan Rada a Zdeněk Liščinský, který vítězí i v mužské kategorii jednotlivců a to s neuvěřitelným časem 25 minut, 4 sekundy a tříminutovým náskokem na druhého Tomáše Haraštu (28:05). Z žen běžela nejlépe s časem 36 minut, 24 sekund Šárka Stuchlíková s více než půlminutovým náskokem na Věru Utínkovou.
Následný večírek v ose Kadov-Blatiny se vydařil stejně jako dopolední závod a doufám, že pro příště se už nemusím bát, že by se akce rušila. Členové VHS (NEJEN) opět dokázali, že žádnou zábavu nezkazí
Závěrem nezbývá než poděkovat sponzorům ALPSPORT, Českému horolezeckému svazu, CK KUDRNA za zapůjčení nezbytného stánku coby čajovo-tatrankovo-rumovému útočišti pro závodníky a promrzlé pořadatele a všem pořadatelům, zejména Došlíkovi, Staňovi, Cigimu, Radce, Vraťovi, výpočetku ve složení Hudys, Šéfka, Katka (doufám, že příští rok zas), Happymu za skvělé zajištění barové zábavy a Katce za pomoc se zdobením medailí. Tak snad zase příště!
Výsledky závodu najdete na nástěnce.
Fotky by Renata Pilátová, Kateřina Gajdová
