Beskydské vrcholy běžky i pěšky

Přes nejvyšší vrcholy Beskyd běžky i pěšky

Zapsali: Renča, Růža, Radka 10. leden 2015

1. den: Trojanovice před turistickou chatou Ráztoka

Ráztoka – Radhošť (zelená a dále modrá - Radegast – Pustevny (modrá) –

Tanečnice - Čertův Mlýn (červená) – Bukovina – Bařiny – Martiňák (zelená) –

Pajurčanky - Kociánka – Podolánky – Polana (modrá) – Hubertka (lovecká chata pod

Smrkem - červená) – zde vpravo traverzem pod Malý Smrk do Ostravice nádraží.

Délka cca 37 km, převýšení 1565 m.

2. den: horský hotel Sepetná – hospůdka U Zbuja (nevynechat !!!) – Albínovo náměstí (modrá) – Lukšinec (zelená) - Lysá hora - Visalaje (červená)

Délka cca 15 km, převýšení 850 m.

Tak tedy ano. Navzdory všem škarohlídům jedeme. 39. ročník přejezdu beskydských vrcholů zahajujeme místo v deseti ve třech. Je pět ráno. Tma jak v pytlu, hustě prší, na chodníku stojíme v kaluži vody, je 10 stupňů. Milovníci vybroušených stop a alpínského plechového počasí, jež s láskou opečovávají skluznice elegantních závodniček nemají v naší posádce co dělat, poněvadž by se báli.

My jedeme. S námi v kokpitu dvoje elegantní kameňačky a jeden pár, ze kterého kameňačky teprve budou. Jak je potvrzeno později některými znalci, „na přejezdy jedině široké fošny s kovovýma hranama“, neboť jízda na zamrzlé asfaltce či sjezd ledovým korýtem se zakončením v potoce jinak zdolat nejde.

Po cestě stále plaveme ve vodě. Lije furt a furt, ale bufet u nádraží ve Frenštátě nás oblaží a tak ranní Radegast 12 rozhání aspoň pomyslná mračna z našeho čela (je 10. ledna, půst eště nezačal, chachacha, tak můžeme i takhle snídatJ). V bufetu potkáváme Hajtru s Radimem, kteří právě dorazili vlakmo z Hradišťa (později zjišťujeme, že i takto ráno můžeme přímým vlakem z Brna přímo k tomuto bufetu, takže jednohlasně usnášíme, že příštím rokem vlak Frenštát Brno – lepší než auto J

Růža píše: „Můj milý deníčku, měli jsme se velmi pěkně i když se tomu dá těžko věřit neb déšť hlavně zkraje byl velmi intenzivní a ani teplota nebyla moc pod nulou, spíše tedy nad nulou ale to všechno k přírodě patří. Nejhorší sibérie byla v těch Trojanovicích, kde jsme si vtipně vzali skibus, jenomže tento skibus ujel asi tak 200 metrů a vyhodil nás pryč a to ještě ke všemu před zraky náčelníka, který takové zlepšováky pochopitelně striktně zakazuje.  A aby toho nebylo málo, tak se všici, kromě mě teda, nakonec nechali vyvézt na šlepru před zraky nějakého Bódi, kterej jim, teda děvčatům, za to nadával až do konce zájezdu, což byl boží trest.“

Tedy zahájení výletu a již stoupáme mokrým sněhem k poustevnám. Co si máš oblíct nevíš, potíš se moc a furt lije. Taky vidíme, že jeden z klíčových účastníků, ředitel jesenického přejezdu, zdolává pustevenskou sjezdovku v turistických mačkách a s deštníkem. Mračna houstnou, voda padá, i mlha padá. Sobotní ráno na horách J Eště že moc nefókalo.

Sjezdovku jsme z poloviny ošálili jízdou na pomě. Pustevny jsou nádherné a je nám líto vyhořelého Libušína, ale protože lije jako z konve, po zledovatělých cestách valí voda, lidi padají k zemi jako hrušky, zadkem přímo do kaluží, jdeme se sušit, na kafe a udělat brífink, kudy dál. Radegasta a zpívání koledy v cyrilo-metodějské kapličce zanecháváme pro blbé počasí bez návštěvy a jedeme traverzem do dalšího bufetu. Rů: Cesta na Martiňák byla sice deštěm nasáklá a výhledy byly rovněž zastřené, ale sněhu bylo dost a pršet už taky nepršelo, takže jsme se tak nějak vžili do situace vodního lyžaře a byli jsme docela spokojeni.

Zde v lehkém alkoholovém oparu, zapomněla pěněženku na baru ….. zjištěno až následující den ráno, tudíž z toho vyplývající panika lehce zamíchala kartami nedělní trasy. Cíle trasy sobotní, Smrku, jsme dosáhli po tmě, jak je naším zvykem, nicméně dalo se sjet při čelovce notný kus směr Ostravice, neb sníh byl přítomen.  Ra: Sníh přítomen byl, ale naší náčelnice čelovka připomínala spíše svit bludičky svatojánské, tedy ona statečná se svým nedokloubeným kolenem hrdě následuje moji bludičku, a hlavně svoji intuici, opět tma jak v pytlu. Někteří vtipkovali, že je to záměr, že aby Renčina ostrá čelovka nevyplašila srny … nu což J

Jakmile se sníh proměnil v led, zasviněné klistr-lyže  sundáváme, úspěšně si zapatláváme superhyper bundy. Rozvíjíme gurmánskou debatu o receptech, ragú z červené řepy a jablek, k pečeným masům na různý způsob – fantastická záležitost (tak jak možno ocenit v zájezdním hostinci ve Vříšti J Hmmm, k večeři guláš dost, až příliš, zahuštěný moukou, ale podaří se nám vyjednat brambory místo knedle. Co víc, v parádním bungalovu, kde spíme jsme buchli šampáňo a poveselili se trochu na Růžově betli – krásný závěr dne.

Po rychlé ranní akci, kdy bylo odhaleno, že peněženka žije, se všichni uklidnili a vychutnali si tedy již bez problémů výstup na Lysou. Byl jako tradičně výstupem na ledovou horu. Cestou jsme se stavili u Zbuja, což je taková hospoda typu roubenka (opravdická, stará a  echt) uprostřed pastviny. Růža dojel de facto po ledě po zádech až do hospody. Zde nás potěšilo několik věcí. (1) inovativní vyobrazení „kalit“ team ostrava, (2) Růže není zraněn, (3) vládne pohoda a proto mám radost, že seznamuji ředitele přejezdů s ředitelkou závodu Renčou. Jak jinak – jsou okouzleni! Vzájemné sdělování zkušeností provází salvy smíchu a několik koleček místních pálenek. (4) Zde jsme dali raketu. Raketa se vydařila a proto vzápětí mohl zaznít radostný potlesk! To se nestává každý den, neb někdy to chcipne jak žaba potvora. Poznámka: Raketa de facto vznikla v nějakém poetickém filmu od Kachyni o stárnutí a dospívání, kde měla symbolizovat znovu povstání Fénixe z popela. Takže raketa je de facto takový symbol konce a zároveň překvapivého znovu povstání, něco jako velikonoce. No a jinak v té naší variantě to je o tom, jak Béla neměl raketu a tak ji šel koupit do Ameriky a zároveň u toho trošičku handloval, až vydyndal nejlepší cenu a se samotnou raketou se pak úspěšně vznesl z Bajkonuru – zkráceně se jedná o humornou scénku s hořícím sáčkovým čajem,stejně zapáleným vypravěčem a soustředěně-vděčným publikem.

Rů: Od Zbuja nám cestu vzhůru k vrcholu lemovali Lysaři, kteří měli výrazně sportovnější tempo, ale my jsme se těšili z našeho pomalého, ale jistého postupu směrem k vrcholu.  Nahoru jsme došli o půl druhé, což je docela katastrofálně pozdě, ale bufet praskal ve švech a my jsme se posilnili a užili si zamlžených, ale i tak semotam výhledů. KČT chata ještě otevřená není, až za rok. Ra: S Renčou jsme vyrazily pěšky dolů, v panice, že budeme poslední, neb koleno a tak dál; a tak valíme pěšky. A tak jsme klusaly klusaly klusaly dolů, pohorky dobrý, běžkové boty horší. S časem 1:40 do Visalají jsme byly spokojené, nevěda, že jsme se tímto ocitly teprve ve středu z vrcholu sestupujících skupin. Část naší skupiny, Šohaj, Hajtra a Růža to sjížděli po silnici. Sjezd nebyl úplně komfortní, ale na kraji silnice se to docela dalo, když si člověk připustil, že na své okolí působí dojmem obra na hliněných nohách... Nicméně z povídání víme, že Hajtra záhy naznala, že to nedá a tak šla pěšky a cestou dolů z Lysé hory se ztratila. Takže část naší skupiny opět perlila.  Nadto se ztratil i ten Bóďa, načež potkal Hajtru v lese, z čehož měla Hajtra velkou radost. Mezitím došlo ke ztrátě i druhé peněženky, načež tato se rychle našla. Druhá část naší skupiny zároveň při hledání Hajtry ztratila spoustu času, takže dorazila jako již tradičně bezpečně poslední, což opět posunulo naši skupinu ještě o něco více na výsluní... 
Rů to shrnuje: „Ale jinak to bylo krásné, příroda se nám předvedla od jarních až do podzimních a někde téměř dokonce až do zimních tónů, místy na sněhu, místy na ledu, často na vodě a taky na asfaltu a krtincích směrem nahoru i dolů. A právě tato pestrost se zdravým povětřím, šampáněm a v neposlední řadě dokonce s výhledy na Lysé nás osvěžila na duchu a vdechla nám nový rozměr. Dá se říct, že jsme i hodně jedli a pili  a tak jsme i nějaký ten nový rozměr přibrali. A když to mám říct za sebe, tak mě nejvíc fascinoval ten led, protože zasněženou krajinu si umí každý představit, ale taková ledová hora to je nakonec mnohem větší rarita.

"Lysá horo, do roka a do dne, zakryj svoji lysinu a nasaď sobě čupřinu" (to jako aby nasněžilo)

Navzdory počasí a jiným nástrahám byla skupina neustále v dobrém rozmaru :)) Děkuji! Děkujeme! 3xR