Buis les Baronnies

Termín: 20. - 29.5.2005
Místo: Buis les Baronnies, Francie

Praha, středa 18.5.2005. Zvoní telefon – Andy...

Rolf: Zdar, tak kdy vyjíždíme?
Andy: Já bych to viděl asi tak okolo páté.
Rolf: OK to bych v pohodě měl stihnout.
Andy: OK takže zítra o pěti kde?
Rolf: ??? Jak zítra?!! Vždyť dvacátýho je až v pátek.
Andy: Nóó, my jsme se domluvili, že jedeme už ve čtvrtek. Tobě to nikdo neřek?
Rolf: Jo ty, ale až teď...

Brno, čtvrtek 19.5.2005...

Tak konečně vyrážíme. Pár odhodlaných z plánovaného původně autobusového zájezdu. Alda instaluje na střechu GPS, připojuje, instaluje a oživuje software. Navigátor 1 sleduje papírovou mapu a rozcestníky. Navigátor 2 sleduje na obrazovce on-line polohu vozu na naplánované trase. Snad nezabloudíme. Vyrážíme směr Železná ruda a už se tak těšíme, že ani nezamykáme firmu Hasscom. Po cestě vyzvedáváme osádku vozu 2 (v hospodě). Dolaďujeme vysílačky s osádkou vozu dva a čeká nás paralelní jízda 1200 km - už se těším. Na hranicích nezbytné doplnění tekutin v aluminiových obalech. Ráno informuje Andyho jeho společník, že zavírat a zamykat firmu s několikamilionovým vybavením je v Čechách docela užitečné. Naštěstí si nikdo nevšimnul neopakovatelné příležitosti. Na dálnicích rychlostí 120 km/hod - Andy si pochvaluje neuvěřitelný dojezd svého vozu na jednu nádrž. Grenoble – zastávka v suprošu Decathlon – dokupujeme lezecké a dárkové propriety. K večeru druhého dne se řidiči pomalu stávají gumovými. Obzvláště na Veroniku úctyhodný výkon. Závěrečná zkratka serpentinami přes horský průsmyk se jeví jako zvláště krajinově velkolepá - není nad softwarový plánovač nejkratší cesty. Jsme na místě gumoví a zároveň ztuhlí - díky bohu. Teď už nás čekají jen samá pozitiva a sociální výhody... Spíme na parkovišti s tím, že se ubytujeme v kempu hromadně až přijede zítra osádka vozu č.3 z Brna a č.4 Jaroušek s Víťou z Anglie a zkusíme ukecat telefonicky domluvenou slevu.

Druhý den se seznamujeme s terénem. Ubrieux – jištění po 2-4 metrech, pevný matroš lehce skloněný až kolmý, oklouzanost mírná. Andy vyráží do další cesty. Stojím u stromku lano vede ode mně mírně vlevo. Hmm kdyby to ometl tak udělám fešný pendl do trnitých keřů. Radši omotávám smycí stromek a cvakám odsedku. Lup, salto a už se houpu mezi stromkem a nýtem jako cirkusová umělkyně na visuté hrazdě. Odpoledne doráží osádka 3 a osádka 4. Kemp ucházející, majitel nikde. Však on si nás najde. Další den vyrážíme opět na Ubrieux 3.délkovou cestu 6a s názvem Frisson pour une Jeune Fille, zjevně nepříliš mnoho lezenou. 1.délka - nýty po 4-6 metrech obtížně nalézáme mezi bujnou převážně trnitou vegetací. 2.délka - kolmá 40 metrový sokolíkový otevřený kout s možností odšlapávání do rozporu. 3.délka - závěrečný bonbónek přes převis. Andy dává, já visím. Odpoledne koupačka u splavu a honička plechovkového piva v náhonu - Bodie & Doyle CI5.

Další den je určen jako Rest day. Osádky dvou vozů vyráží za kulturou do Avignonu. Zkoušíme s Jaroušem a Víťou novou oblast - Rocher du Saint Julien. Bombastická stěna na 3-4 délky. Nýty po 3-6 metrech, oklouzanost minimální. 3 délková 6a cesta nám dává zabrat, avšak Víťa stoupá jako kuna a klíčovou mírně převislou délku dává na OS. Na druhým nejdříve stoupám jako kuna, pak jako funící ježek a, a....a už visím jako pavouk. Tolik diskutované AFko se stává realitou. Ze štandu pak slaňuji do poloviny délky a paralelně žímaruji a fotím Jarouše. Funí jako ježek, ale dává to čistě na druhým. Poslední délka vychází na mě, závěrečný převisek není vůbec zadarmo, ale dávám na OS. Parádní rozhled po nezapomenutelném kraji Provance a modrá obloha jsou nám odměnou. Další oblastí je Le Baume Rosse. Amfiteátr – jeskyň vykousnutá do svahu cca 5 min od silnice. Kolmé až převislé lezení dobře odjištěno nýty. Příjemný stín a solidní výběr cest. V praxi se setkáváme s vyseknutým chytem i s umělými chyty přišroubovanými v převisu. V Čechách by něco takového bylo jistě zdrojem nekonečných polemik na diskusních stránkách lezeckých serverů. Naštěstí i ve Francii je takovýto postup naprostou výjimkou.

Rytmus dní se ustálil. Ráno boulangerie , baguette, opulentní snídaně, lezení asi do 12 hod, úprk před vedrem, lehčí oběd v kempu, podřimování pod stromem nebo koupačka u nádherně čisté říčky Ľ Ouveze, stavění hrází, rybaření, popíjení Blonde piva. O páté nás začnou svrbět ruce a vyrážíme opět do skal. Končíme okolo 8 večer, večeře, posezení u vínka, kytárka, někdy kino na kompjutru, otřepané historky, pokaždé trošku jinak a čím starší, tím lepší... Tohle se dá vydržet fakt dost dlouho.

Ale realita zemského časoprostoru nás staví před otázku neúprosně se blížícího odjezdu. Poslední večírek s dvojicí přátel ze Šumperka, pracujícími na farmě domestikovaného Čecha ve Francii, nákupy dárků a vyrážíme na cestu zpět. Vynecháváme průsmyk a tím zkracujeme cestu alespoň o 2 hodiny. Nad Evropou panuje ideální počasí na dlouhé cestování. Přes den přes 32 stupňů a jasno. Francií se ploužíme mimo dálnice průměrnou rychlostí asi 50 km/hod díky husté zástavbě a provozu. Nebýt několika koupacích zastávek, asi bychom byli za chvíli vysušení jako velbloudí trus. Domů dorážíme v neděli ráno. Cvičné vyložení a naložení věcí z vozu v Komíně je už poslední trpkou kapkou na jinak bezkonkurenčním výletě.

Jaké to bylo? No přece extra, giga, super, makro, hyper... Zeptejte se těch co tam byli. A kdo nevěří ať do Buis les Baronnies v Francii běží!

Rolf