Termín: červenec 2007
Místo: Chamonix - Mont Blanc, Francie
Účastníci: Tom Procházka, Kuba „James“ Gamrát, Jirka „Jirka“ Žižkovský,
Kuba Ferenc, Jarda „Zvíře“ Horalík a Michal Halva
Počasí v Alpách nebylo začátkem července ideální, dlouhou chvíli jsme si krátili plotnovou turistikou v Tatrách a taky trochou shybování v Höllentalu, aspoň jsme trochu rozhýbali svoje ztuhlé klouby v očekávání tradičně megalomanské prázdninové akce. V polovině července předpověděl Maison de la montagne vlnu stabilního počasí a tak mohla být zahájena akce Kulový blesk (největší akce v dějinách stěhování). V pátek 13. července jsme se postupně přesunuli do Tomova rodiště - Milevska (kde mají na náměstí partyzánku s nejpevnějším poprsím v Jižních Čechách) a odtud přes devatery hory a devatery řeky až tam, kde se k nebi zvedají ty nejnádhernější kusy šutru jaké si člověk dovede představit.
V domě vůdců nám ale spadla čelist: Kvůli dvoutýdennímu sněžení jsou podmínky na Aiguilles špatné, všude mokro, sníh, na Taculu v mixových cestách hrozí laviny. James dostává spásný nápad: A co teda ten Dent du Géant? Its OK, Its possible! Je rozhodnuto.
Druhý den se přesunujeme tunelem do Courmayeuru (měří 11 kilometrů a mají v něm vlastní rádio) a odpolene už dupeme po schodech chaty Torino až na Glacier du Géant, kde ve výšce 3300 metrů stavíme BC. Roztopíme trochu sněhu, uvaříme pár Dobrých hostinců (které nejsou v téhle výšce a při nedostatečné aklimatizaci úplne ideálním řešením) a hurá na kutě. Vstáváme asi ve 2 a valíme po ledovci a nástupovým gajblem, kde oficiálně zahajujeme lezení. Měsíc ozařuje okolní skaliska a jeho slabé světlo se odráží od bílého ledovce pod námi. Kolem páté se konečně začíná rozednívat. Od maček občas odlétne jiskra, postupujeme stále výš a pod námi se objevuje peřina mraků. Počasí vypadá dobře, ale je dost kosa. V mixu jsou občas natahané fixy, ale jejich kvalita se dá těžko odhadnout, lepší je se spoléhat na vlastní ruce a motyčku. Za chvíli stojíme pod úplně mega-stěnou a ne všichni se cítí tak docela fit. S Tomem přemýšlíme kdo se poblije první, nakonec se mi podaří tu sojovku nějak udržet v žaludku a rozhodnuti stanout na vrcholu navazujeme se na lana a pouštíme se do prvních metrů kolmé stěny, jejíž úpatí je asi v 3800 m. n. m.. Cesta vede přes Mummeryho balkón a Burgenerovy plotny na ostří pilíře, kde je nutno přelézt předvrchol (Pointe Sella) a pak přes luftózní hřebínek na hlavní vrchol (Pointe Graham). Bohužel je celá stěna ve stínu a dost fučí, na sluníčko se dostáváme až po vylezení na předvrcholek.
Z vrcholu je krásný pohled na všechny strany. Přímo za námi jsou Grandes Jorasses a na druhé straně jihovýchodní stěna Mont Blancu ozářená sluncem. Jelikož za námi valí ještě pár vůdčíků, moc se na vrcholku nezdržujeme - má asi 2x2 metry a rozhodujeme se pro sestup slaněním jižní stěnou - tuto variantu rozhodně doporučuju, je tam dost štandů a je to asi 200 metrů na sněhový hřeben, odkud se dá už sestupovat mixem na ledovec. Nevýhoda odpoledního sestupu je, že mix je totálně rozteklý a gajblem, který byl ráno hezky zmrzlý, se skoro nedá jít, hrozí sklouznutí na nestabilním sněhu. Nakonec se nějak dostáváme na ledovec po kterém se úspešne doplazíme ke stanům.
Nemá smysl popisovat všechny cesty, které kdy kdo vylezl, co se mu na nich líbilo a nelíbilo, od toho jsou přece deníčky (a hospody). Rekreace proběhla podle plánu a možná i nad plán. Celkem se vylezlo 11 cest. Jamesovi se podařilo nechat opravit auto (domluva s francouzským automechanikem je výkon hodný obdivu). Kromě toho je třeba říct, že ani jednu noc z těch dvou týdnů jsme nestrávili v kempu. Koupali jsme se dvakrát - jednou v řece a jednou v Aquaparku, kde po nás museli odebrat vzorky a odeslat je do ústavu pro chemický výzkum. Potkali jsme spoustu milých lidí, no a jak už to tak bývá, přišel čas naložit tu hromadu textilu a šrotu do našich dvou korábů a opustit toto krásné údolí.
Tak čau zase za rok...
Michal Halva
Autoři fotek: KF a MH
Průvodce:
Gaston Rébuffat: The Mont Blanc Massif, The 100 finest routes
Michel Piola: The Mont Blanc range topo guide