Dolomity zdola

„Nám je tady zima. Jedeme do Arca.“ Tahle sms od druhé půlky výpravy přišla zrovna, když jsme balili lana na Popena Basso, rozlézačce nad Misurinou a „u cesty“ z Brna. Na to, že je červenec, nás ta sněhová přeháňka taky překvapila, ale nelítalo toho tolik, aby nebyly vidět Cadini a Čimy, vymalované odpoledním slunkem: žádná panika. DolomitiMeteo večer v Cortině žádné trakaře neslibuje. Tož co, zdravíme (p)Árkaře do Arca a rozjíždíme soukromý večírek na břehu Boity.

Večůrek se vyvedl, aspoň podle toho, jak druhý den na pohodu dáváme Primo Spigolo, první pilíř Tofany di Roses. Pro tetu Kateřinu je tahle 14délková klasika taková dávačka, že si stíhá na polici uprostřed pilíře zdřímnout, zatímco čekáme, než se vzdálí česko-italské nadávky ve stěně nad náma. Další den by se jí už nic takového nepovedlo: Dibonu na Torre Grande di Falzarego lezeme uprostřed manévrů italské armády. Lana natažená na každý šutr, jedni vytahují zásoby a druzí spouští raněné, plukovníci dirigují vojáčky magafonem, do toho přistávají vrtulníky, no kravál jako bychom lezli nějaký industriál. Rychle probíháme válečnou zónou, než nás zatknou nebo zastřelí, a shora při svačině se potom bavíme podívanou na zelené mravenečky s pistolkama v plné polní, co po skalách honí bílé mravenečky - že by teroristé?

Honem pryč od téhle války! Někam, kde na nás nebudou mířit a kde klid ruší jen pištění svišťů a občasné „štáánd!“. Vracejí se pÁrkaři a společně vyrážíme o kopec vedle, na Sellu. Ale co to? Cyklistů v serpentinách přibývá až v tornante č. 18 stojí karabiniéři a nic, co má víc než dvě kola, dál nepustí. Nepomohly ani úsměvy našich zkušených lezkyň spojené s nabídkou sexu v několika světových jazycích. Inu Maratona dles Dolomites! Naštěstí začíná poprchávat, Via Messner bude mokrá a tak pěšky nahoru nemusíme. A fotka s karabiniéry se stává vrcholem zájezdu!

Jak přibývají dny, prodlužují se večírky a zkracuje se délka cest, až končíme na oblíbených skalkařských destinacích jako Cinque Torri, Lagazuoi Piccolo nebo dokonce Steinerne Stadt v Passo Sella. Prostě Dolomity jsou pěkné i zdola. Aspoň máme proč se vracet!

 Účastníci zájezdu:

Gruppo Primo Spigolo: Katka, Mirda, Radka, Petr.

pÁrkaři: Ifka, David, Cigi, Vláďa.

 Generální sponzor: Kemping Saas Dlacia v St. Kassianu, Val Badia.

 Nejsilnější dojmy:

1. Fotografie s karabiniéry v Canazei.
2. Genderové role holandských sousedů v kempu: Ona vaří, servíruje, uklízí karavan, nosí vodu, umývá nádobí, usmívá se, masíruje mu nohy (víc jsme neviděli)... On ladí svoje kolo.

 Mimořádné výkony:

1. Radka, za sólo výstup na Tofanu di Rozes vojenskými štolami na ferratě Giovanni Lipella - bez čelovky.
2. Telefon Nokia 2630, za rychlou rekonvalescenci po otřesu mozku a bezvědomí, způsobeném průletem první délky Via Miriam.

 Doporučení:

1. Nejezděte do Val Badia první týden v červenci, pokud nemáte kolo!
2. To laciné sladké lambrusco (jako měl Vláďa), morálu nepřidá. Lepší je grappa.