EL CHORRO VA MUY BIEN !

Termín: 9. - 16.8.2006
Místo: El Chorro, Španělsko
Účastníci: Mára & Mrnda

Po měsíci tvrdé práce a po víkendech strávených na menších lezeckých lokalitách Costa Blancy jsme konečně s Mrndou vyrazili za svým cílem. Do El Chorra. Strastiplná cesta z Alicante do Malagy nám trvala čtyři dny. Zažili jsme šok na silnici z Alicante, utrpení a bezmoc na murciiských silnicích, krásný okamžiky v arabské Granadě a hlad a žízeň v Malaze.

Ve městě jsme ještě přenocovali na pláži a pak už vyrazili do Chorra. Problém ale je, že pokud chcete jet autobusem, tak ten tam nejezdí. Běžte si na vlakáč. Pokud chcete jet vlakem, musíte projít rentgenem a tam vám objeví bombu na vaření. S tou nesmíte projít. My to ukecali u strážný, ale chce to hodně šarmu :) Pak už cesta luxusním vláčkem (jezdí jednou denně) vede přes Áloru přímo do vesničky mezi dvěma tunelama – Bienvenidos al Chorro!

Očekával jsem dost, ale tohle bylo opravdu velkolepé. Obrovské stěny hned za baráčkama se táhnou až hafo daleko. Vše je sevřeno vysokými kopci a skalními stěnami. Konečně trocha přírody! Byl už večer, když jsme se přesunuli s průvodcem v ruce pod jediný sektor, který jsme věděli kde je. Malá kvakostěnka je totiž jediná na protějším břehu přehrady. Je taky jediná orientovaná zhruba na sever a navíc hned u silnice. Možná proto je tak oklouzaná a nabízí to nejhorší krasové lezení.

Na další den jsme se přestěhovali na cestu v platanovém lese. Bydlení to bylo měkké a pohodlné, a tak jsme tady bydleli až do konce pobytu. Kousek nad námi, ve svahu, stojí malé jeskynní domečky. Žádný přepych, ale gauče, ohniště, stoleček a postel nechyběli. Taky tady někdo bydlel. Svědčil o tom čerstvě zalitý Cannabis v květináči. Když se příbytky minou a pokračuje se stále do kopce, dojdete až k vlakové trati nad kemp, kde je sektor Albercones. Ten sestává z několika sektůrků. Je to plotna za dráhou s kratšími cestami po lištách, pak 30ti metrová plotna nad dráhou. Ta je ve spodní části trochu ojetá, ale vršek je fakt pěknej. Další část sektoru Albercones je skála nad levým tunelem. Nám se velmi líbila 30ti metrová cesta Big Fun 6a+. Taky jsme tady viděli horský kozy :)

Úplně skvělá stěna je Escalera Árabe. Cesta sem je ovšem strastiplná, pořád do kopce a dost dlouhá k tomu. Ale vyplatí se. "Arabské Schodiště" najdete lehce, protože pod stěnou jsou fakt schody. Je zde taky úžasně fotogenický "capullo" [čti čurák]. Je to věž s údolkou přes 50 metrů vysokou. Je na něm dost nových cest ze všech stran. Jinak v dlouhé stěně nad schodama je spousta linií všech obtížností. Jedna až dvě dýlky. Výhledy jsou odsud nádherný, je to pěkně vysoko.
Autem si můžete zajet na těžké lezení v barevné skále v kopci „Las Encantadas +Bedees.“ Bez auta tam ale asi ani nechoďte. My jsme šli. Jsou tam taky vytlučený první nýty z důvodu ochrany.
Další den jsme si chtěli dát několikadélkovou cestu v obrovské plotně "Los Venenos" u mostu, ale nenašli jsme ji. Tak jsme šli na "pláž". Koupačku v nádrži doporučuju, ale je to asi zakázané, takže jsme se tam samozřejmě těch sedm dní v půlce srpna nekoupali. Občas jsme potkávali našeho hodného ruského kamaráda, který bydlel se sestrou přes kopec v jeskyni. Slovensko-česko-španělsko-rusky vykládal, že v zimě je tady spousta Čechů a že ty batohy, co už několik dní schováváme tam do toho křoví, bychom si měli hlídat, že se tady dost krade. Ale spíš prej v zimě. Fakt je, že v srpnu je tady horko i na Španěla a moc blbců jako my tam nebylo.

Konečně do soutěsky na Caminito del Rey! Všude jsou sice cedule, že cesta je neudržovaná a nedoporučuje se tam chodit, ale byla přečmáraná něčím jako: "Tempus fugit! Vychutnej si to!!" A tak jsme se řídili tou aktualizací. Cesta soutěskou je po lávkách z cihel, které jsou zasazeny do železniční koleje nebo co a z vrchu jsou přelity betonem. Lávky trčí z poloviny tři sta metrové skalní stěny, která se svým protějškem tvoří úzký kaňon, na jehož dně se dere říčka. Na "Královskou cestičku" se dá dostat jedině pomocí "ferátky". Je to taková výrazná linie směřující šikmo vzhůru na lávku. Na "ochoze" potom nepočítejte se zábradlím a leckdy ani s betonem pod nohama. Už pár desetiletí se cesta neudržuje, protože prý byla nerentabilní. Občas cestu zpestří nějaký ten mostek, díra nebo i tunel. "Bezpečnost" zajišťuje ocelové lanko v nýtech a vaše odsedka. Po stěnách nad i pod lávkami vedou lezecké směry a linie. Nýty dole občas vlivem vlhkosti nevypadají vábně, ale jsou v pohodě. Slanění je taky vyřešeno. Po nějaké době se soutěska rozevírá do rozsáhlého údolí, aby se pak zase mohla zúžit a připravit vám ještě nečekanější pohledy, cesty a scenérii. Cesta zpět vede (pod pokutou 5000 ojro) skrze železniční tunely. K ničemu vás nenabádám, ale nenechte si to ujít ;-) Navíc je to velká zkratka a dostanete se tudy i k dalším sektorům.

Fakt je to dokonalá podívaná a impozantní přírodní krása. Navíc v létě v tom skalním království nepotkáte jediného člověka ani nic podobného. A když budete mít štěstí, potkáte podivného holohlavého samotáře s velikánským psem nebo zhulenýho Rusa. Jinak jste zde úplně sami s přírodními živly. Se skálou, vodou, větrem...

Tip:
Ve vesnici jsou tři supermarkety. Mají tam všechno. Né vždy je Maribela nejlepší. Nezapomeňte na Miguela. Vody je všude taky dost. My chodili na náměstí nebo nad kemp k Albercones. Ovoce je všude dost (v létě). Nevynechejte "Refugio". O víkendu u železničních tunelů sedávají seňores v uniformách a vybírají 5000 ojro "mýtného".

Na skalách je jako v ráji tak osmičkový lezec. My slabší jsme za těch šest dnů naši obtížnost téměř zlezli. Vystačili jsme si s průvodcem z netu (www.coronn.com), ale už je zastaralý (r.2003).

Mucha suerte!     Mára