Horoškola jedna báseň

Jednoho krásného dne, v klubovně u stolu,
sešla se banda lidí absolvovat horoškolu.

Cítit se na skalách jako ryby v moři,
rozhodli se naučit nás skvělí instruktoři.

Dürnstein, Peilstein, Sušky — krásná místa k lezení,
nádherná struktura  skály, k tomu většinou dobré jištění.

Učili jsme se u skal se pohybovat,
správnou obtížnost cest si odhadovat.

Převis, hrana, kout či kolmice,
kvůli pádu kamení bezpečná je přilbice.

Pod skalkou parta lidí stojí,
koukaj na věci, které skálu z lezci spojí.

Vklíněnce, skoby, smyčky, frendy,
kterépak z nich jsou více trendy?

Pan Rolf nás učí, jak jistit o hrot
i důležitou věc, jak nebýt kokot.

Jak správně jistit se na vápně či písku,
abychom ve zdraví spatřili rodnou vísku.

Když lezec pod převisem visí,
podivné pocity se v něm mísí.

Je třeba chladnou hlavu zachovat,
z prekérky jde přeci vyprusíkovat,

Na laně lehce vrávorající,
je tato metoda značně vyčerpávající.

Tak jako oheň rozhoří sirka,
prusíkování naučil nás Jirka.

Instruktor Michal Halva drtí sedmičky, osmičky,
tahá do nich vykulené dívčičky.

Směle nás z vrchu dobírá,
gravitaci zemskou popírá.

Po pár metrech vzhůru dívky váhající,
ocitnou se v laně kmitající.

O jištění po vlastním neměli bychom tuchy,
nebýt trpělivého Martina Průchy.

Když odvážně se do stěny pustíš a statečnost si s sebou neseš,
Happy  tě povzbudí slovy „dobře jdeš“ nebo „dobře lezeš“.

Záchranné techniky, užitečný systém jako hrom,
ukázal nám v lese u stromů skvělý Matějka Tom.

A teď je vše na nás,
nás, kteří milujeme skály,
zdokonalit se rok co rok,
důležitým heslem se stane  — „žádný neuvážený krok“.