Lampiónový průvod

Termín: 17. - 18.11.2007
Místo: Blatiny, Vysočin

Všechno začalo vlastně už loni v zimě na Blatinách, kdy nás nováčky čekal další růst v rámci VHS. S výročním pochodem na Maděru, který jsme svědomitě absolvovali až na vrchol, jsme se měli stát také my členy proslulého oddílu OSMA. Když jsme se Toma Matějky, coby zástupce pro styk s mládeží, dozvěděli, jaké to výhody nás čekají, kromě volebního guláše, tedy především nezměrného kamarádství, neváhali jsme. Až při vstupním slavnostním ceremoniálu, kterému velel náčelník Andy se sličnou kolegyní Veronikou, jsme se však dozvěděli, že i my musíme oddílu něco nabídnout. Ne že by nám to bylo proti srsti, ale zatímco všichni hýřili vysokoškolskými tituly a nalezenými "čísly", my se Zuzkou, coby školačky v maturitním ročníku s ne zrovna nalezenými kilometry, jsme byly bezradné. Když už vypadalo, že budeme ztraceny, napadl Zuzku spásný nápad. "Uděláme lampiónový průvod", vyhrkla před porotou členů.

A zatímco v ten okamžik vzbudil ten nápad obrovský záchvat smíchu, o pár měsíců později, jsme ani nestačily zdravit všechny ty slibované kamarády, co přijížděli opět na Blatiny, tentokrát především kvůli pořádanému Lampiónovému průvodu! :) Ano, kromě slibovaného prasete, drakiádě (která se nakonec vůbec nekonala:(( a díky nenadálým sněhovým podmínkám i příslib pěkného zaběžkování si, to byl opravdu jediný důvod, proč se sem všichni ti lidé sjeli... nepotěšilo by vás to? :)

Ale my byly hlavně rády, že se opět setkáváme se starými známými i kamarády, a tato myšlenka jistě prostoupila i ostatní, protože to na atmosféře Stáje, kde se většina z nás sešla již v pátek večer, bylo cítit. Všude vládl čilý hovor a smích, po pár vypitých sklenicích i obětí a tanec, na který mnohé nalákaly tklivé melodie kytar olomouckých kamarádů náčelníka Andyho.

A jak bylo poznat ráno podle rozlámaných těl, zalízajících před paprsky dalšího dne pod spacáky, večírek se zase jednou povedl. Ti, co šli spát přeci jen o trochu dříve, se hned po snídani chopili lopaty, a už se odhazoval dvůr, který byl celý zasypaný pod bílou peřinou. Připravovalo se tak místo pro vzácnou návštěvu, která měla zanedlouho přijet ve svém zlatém kočáře. Velký vepř, který měl být hned večer slavnostně obětován. Naštěstí se našli i takoví hrdinové, jako byl Tulipán, kteří se nebáli i s nasazením vlastního mladého života tuto akci dotáhnout do konce a odstřelit sněhovou lavinu ze střechy pro bezpečnost psů i kamarádů. Děkujeme. A pak už se každý vydal za tím, v čem spočívala radost z pohybu. Někdo nakládal prase, někdo se vydal na výlet na běžky, někdo jen tak na procházku, pokochat se bílými pláněmi.

A večer, když už jsme se všichni sešli nad teplem roštu vonícím budoucí pochoutkou jsme také zapálili své lampióny... Pohled to byl monumentální. Vyšlapanou cestičkou v bílém sněhu se vydal průvod světýlek do míst, která je vždycky lákají a lákat budou, do skal, kde se mnozí z nás začínali seznamovat s tím krásným druhem šílenství - lezením. A protože tyto místa pečlivě střeží skalní skřítci, přišli jsme je my se svými lampiony pozdravit a udobřit pro další výstupy na vrcholky jejich království. Cestou z Drátníku jsme se také zastavili u slavného sloupu, který byl tímto okamžikem pasován na SLOUP ČAKA NORISE, velkého náčelníka všech horoškol, a věnován modernizaci telekomunikace na Vysočině.

A pak už jsme se s mlsnými jazýčky vydali konečně na to prasátko a zlatavý mok, jež na nás čekaly na chalupě. A opět se rozproudila zábava. Půlnoc byla oslavena slavnostním výskokem z oken gruntu nejotrlejšími horolezci a horolezkyněmi, kteří byli vylosováni v okurkové loterii a podnikli tento čin výhradně pro pobavení publika s okurkou vraženou v puse. V závěru se jídelna proměnila v lampiónový sál vlnících se těl v pomalých rytmech při svitu svíček.

Ráno nás probudily paprsky opravdového slunce a o to víc nás běloskvoucí sníh lákal k vyražení ven. Někdo popadl běžky, někdo se vydal na zvěřinové hody, či na nafocení jedinečných záběrů z krajiny Vysočiny. Pak ještě roztlačit promrzlá kola aut, ahoj a vzhůru domů... a zase příště naviděnou!

Na závěr bych ještě chtěla poděkovat všem, jež tuto akci pomohli uspořádat i těm, jež se jí s vervou horolezcům sobě vlastní v tak hojném počtu zúčastnili! Doufám, že se tato akce stane tradicí, na kterou se budeme všichni vždy těšit (ostatně, už se na tom pracuje... :))

Zuzka Hájková a Jitka Musilová     
foto Mrnda