LEDnové LEDy - part I. | Vysokohorské sporty Brno

Termín: 7. – 9. 1. 2011
Místo: Goldberg Gruppe, Rakousko
Účastníci: Hanka, Happy, Martin, Tom

Když jsme na VHSkovém vánočním večírku probírali, co s lezením, když je podzim nenávratně za námi a jaro daleko, nenapadlo nás nic lepšího, než vyrazit na ledy. Od nápadu (zvlášť v naší skupině ) nebývá daleko k realizaci, a tak jsme první lednový víkend vyrazili do Rakouska. Průzkumná jednotka ve složení Tom, Martin, Happy a má maličkost opouštěla Brno v pátek odpoledne vybavena trojicí vytištěných průvodců, řadou špatně lokalizovatelných nákresů ledů a poměrně chabou znalostí němčiny. Jak bývá zvykem, ještě na česko-rakouské hranici jsme si nebyli jisti, kam vlastně pojedeme. Rozhodování ztěžovala jak neznalost ledových terénů, tak (a to především) teplý fén, který toho týdne řádil v Evropě. Nakonec jsme zvolili Goldberg Gruppe doporučenou Jirkou Ž. (děkujeme ) a vydali se směr Bad Gastein.

Do oblasti dojíždíme pozdě večer. Nemaje sněhových řetězů, modlíme se, aby nebylo moc kluzko. Cesta do Sportgasteinu je však díky teplu posledních dnů (to jsou ty paradoxy) dobře sjízdná, a tak v pohodě dostoupáme až na parkoviště u lyžařského střediska. V klidu, rušeni jen zvukem roleb upravujících svahy nad námi, rozkládáme stany, abychom ráno konečně viděli, kam jsme vlastně dojeli.

Parkál u lyžařského střediska Sportgastein.

Po vydatné snídani a návštěvě, na lezecké poměry, velice civilizovaných toalet u lanovky (zvláště někteří jejich přítomnost tuze oceňovali) jsme se začali zabývat tím, proč jsme sem vlastně přijeli, aneb výběrem ledu vhodného pro rozlezení (v případě mě a Happyho doslovného rozlezení, neboť se jednalo o náš „ledolezecký křest“). Rozhodujeme se pro Linker Doppelutscher. Lze jej vidět z cesty (pro nás neznalé okolí dost podstatné kritérium ), obtížnost WI 2 – 3, délka cca 110 m, severozápadní orientace (vzhledem k sluníčku rovněž důležitý faktor, jehož význam potvrzují ledy sem tam padající na protějším, jižním svahu).

Linker Doppelustcher aneb nějak se nahoru vydrápeme...

Led se nám podaří relativně bez problémů vylézt, dolů si to štrádujeme po svých, konec slaňujeme. Odpověď na otázku, co s načatým odpolednem, je jasná – jedeme se podívat na další oblast. V případě námi vybrané Eisareny u Anlauftalu opravdu jen podívat – na Mordor (šestidélkový led o WI 5) a Supervisor (jeden z nejobtížnějších ledů v údolí Gasteinertal o WI6) budeme muset ještě trochu potrénovat

Až budeme velcí, silní a dostatečně vytrénovaní... Eisarena u Anlauftalu.

Stav ledů v údolí není žádná hitparáda, a tak se v duchu hesla „tento víkend berme expedičně“ přesouváme o 60 km dál. Cílem je Eisarena Kolm Saigurn. Kolem šesté hodiny dojíždíme k vjezdu na Mautstrasse Kolm Saigurn. Brána u mýtnice je zavřená, dál se nedostaneme. Nemilé překvapení jdeme zapít do blízké hospody, kde se dozvídáme, že jediný způsob, jak se dostat autem nahoru, je objednat si nocleh na chatě Kolm Saigurn. V ceně 20 EUR za osobu a noc je i totiž odvoz, který zajišťuje správce chaty Herman. Rozhodujeme se přespat na parkovišti a ušetřené peníze investovat do několika Radlerů

Ráno vstáváme do slunného dne, který kazí jen představa 6 kilometrového výšlapu k ledům s cca 400m převýšením. Tom s Martinem si hodlají cestu usnadnit. U mýtnice si berou erární saně, které po několika stovkách metrů zanechávají u silnice. Nedošla síla, došel sníh.

Pozn. na okraj: Saně si návštěvníci obvykle půjčují nahoře u chaty, aby na nich mohli pohodlně dojet dolů na parkoviště, kde je zanechají a odkud je správce opět vyveze nahoru. Pánové zvolili postup opačný

Jak mál stačí k lezcově radosti...

Po hodince chůze nás téměř na konci naší štreky nabírá Herman, poslední kilometr se tak vezeme autem. Lámavou němčinou alespoň zjišťuji stav ledů. Před polednem dorážíme před chatu Kolm Saigurn, kde se před námi odkrývá parádní ledová scenérie.

Eisarena Kolm Saigurn - ledolezců ráj.

Před chatou se nachází umělý led, kolem ní pak celkem 14 ledů. Některé nejsou díky teplu natečené, na těch přímo za chatou je spousta lidí. Rozhodujeme se proto pro Just Yak It, který je (opravdu jen) malinko dál. Happy si na tomto ledu o obtížnosti WI -4 odbude svou premiéru na prvním (a v turistických mačkách), já si odbudu premiéru s přemrzlými prsty, a tak se můžeme odpoledne spokojeně vydat dolů. Sestup završujeme v předešlý večer ověřené hospůdce, jak jinak než Radlerem (až na řidiče, ten se musí spokojit s espressem a nealko pivem).

Kolem jedenácté večer dorážíme do Brna s pocitem uspokojení. Ačkoliv jsme toho tolik nevylezli, naši „expedici“ jsme zhodnotili jako úspěšnou – nikdo z nás se nezmrzačil, nás nováčky ledolezení neodradilo, ba naopak, poznali jsme nám neznámé oblasti a ještě procvičili němčinu…

Slovníček užitečných pojmů