Ledy v Bielovodské dolině

Termín: leden 2004
Místo: Vysoké Tatry, Slovenská republika
Účastníci: Jareček a Bín

Odjíždím ve středu odpoledne směr Olomouc pro Bína s výhledem strávit čtyři dny v Tatrách. Domluva z minulého týdne klapla a definitivní rozhodnutí, že jedem, se začalo pomale naplňovat. Jako cíl jsme vybrali ledy v Bielovodské dolině. Nikdy jsem tam nebyl. Od Rolfa a Orely jsem něco slyšel o zimním tábořišti pro horolezce. Nejdřív, že omrknem ledy na kraji doliny za Lysou Polanou a něco vylezem. V dalších dnech uděláme přesun na skialpech na tábořiště, kde strávíme zbytek volného času.

Přijíždíme před půlnocí do Lysé Polany za trvalého sněžení. V noci kosa jak prase. Mrzne o 106. Rupla mě nafukovačka či co a tím pádem spím na plechové podlaze auta bez jakékoliv izolace. Bín spí jak dudek ve svým péřáku a je mu úplně fuk, že kamarád vedle něj mrzne. Ráno vstáváme po osmé a vaříme kotle čaje a polévky. Pak se dooblíct, nasadit pásy na lyže a můžem vyrazit. Po 15 minutách chůze pociťuji, že začínám mít i na nohách prsty. To asi zmrzlá krev se trochu zahřála. Při čurací zastávce nás dojíždí LADA a policajt v ní zjišťuje kam, že to jdeme. "No na ledy přece." "Jo a to se smí?" odvětil. Zarazil jsem se. Nebyl jsem si jist. O žádném zákazu jsem nic neslyšel. "A co průkazky hošánci? Máte?" K....! "No máme, ale v autě." Začali jsme si v duchu nadávat a před ním kroutit jak užovky na námluvách. Obrátili jsme útok v protiútok. "A nevíte komu máme hlásit pobyt na zimním tábořišti? A nějaký ledy, jsou tady?" Byl rozumnej a my hodní. Jen ať prý neříkáme Polákům co jdou za náma, že je nemáme, ať nemá průser, že je zkasíroval a nás nechal jít. Uff... Odjel dál po cestě, ale po chvíli se opět setkáváme. Á panáček nás bude potřebovat. Chtěl se otočit s autem a zapadl do hlubokého sněhu. Jdem mu pomoc. Za pár okamžiků je auto na silnici a šéfovi je hej do řečí. Roztál jak sněhulák při oblevě. A že nejvíc se leze tady ten led u cesty. "Kde?" Málem jsme to v zápalu s autem přehlídli. Pěknej soplík tak na dvě délky. Myslíme, že je to Adin úsměv, ten první ledík v dolině, a tak jdeme dál na obhlídku. Za chvíli najdem ještě dva, které se nám jeví jako Kaskády a Oči plné ledu. Pak již dorážíme k hájence, kde se má hlásit pobyt na tábořišti a platit za něj hajnému jako správci parku.

Vracíme se zpět ke Kaskádám a jdem na to. Chvíli nám trvá než pochopíme, že tak dobří nejsme abychom vylezli politý balvan ledovou glazurou jako začátek našeho výstupu. Bín to zkouší po mě, ale i on uznává, že čuňu si nabít hned na začátku není to pravé. Jako správný ojebávač nacházím cestu nejlehčího odporu zleva a hned jsem o 30m výš kde je erární štand. Bín jde první délku, druhou půjdu já. Každý to prožíváme po svém. Jemu je vedro až z něj leje pot a já mrznu na štandu. Led je dobrý. Neštípe se. Musíme ale očistit led od sněhu, protože ta spodní délka je víc položená. Paráda, Bín už je u štandu. Začínám lézt. Zase si musím zvyknout na ty správné pohyby. Vlevo ode mě začíná být vidět ledík s názvem Oči plné ledu. Ze spodu jsme si mysleli, že není propojený se zemí, ale on je propojen jiným rampouchem, který z cesty nejde vidět,protože je schován za hranou skály. Krasavec. Dolízám na štand a pálí mě zmrzlé ruce. Kdo nezažil, neví. Kdo zažil, ví jak to k.... bolí. Druhou délku jdu já. Kratší úsek, ale kolmější led. Nahoře nemůžu najít erár štand, tak dobírám u stromu. Bín dolízá za chvíli za mnou a podle tvaru výrazu poznávám, že i on ví své o zmrzlých prackách. Sestup volíme po hraně skal vpravo směrem ke žlabu. Žlabem dolů a zpět k batohům. Mokří, ale veselí z úspěchu jdeme zpět na parkáč k autu.

Večer řešíme co s dalším dnem. Jestli půjdem dál do doliny. Po první noci si nedovedu představit spaní ve stanu bez karimatky a dobrého spacáku. Měníme plán. Zítra vylezem další ledík a pak to otočíme směrem domů. Docela zima. První délku Mrozekova ledíku lezu já. Druhou Bín. Jsou tu erární štandy ve skále a slaňáky. Led je trochu mokrý, ale o to jde lépe zasekávat zbraně. Super lezba. Z vršku slaňujeme dolů na dvakrát majíc 60m lano. Poznámka k lanu: bylo zmrzlé tak, že i metrové úseky nešly ohnout!

Jareček

Resumé: