Letní Horoškola 2006

Termín: 19. - 26.8.2006
Místo: Vysočina - Blatiny a okolí
Účastníci: 18 nováčků

Jak už bývá "prastarým" zvykem, koncem srpna se pár nadšenců z VHS (kteří si o sobě myslí, že něco umí a mohou tímto předávat své znalosti) vydává do malebného prostředí gruntu VHS, osady Blatiny, do blízkosti Drátníku, Čtyř palic, Pasecké skály, Malinské skály, Bílé skály, k prosté a přesto nádherné Vysočině, aby předali něco ze svého vědění horolezeckým nováčkům, jenž byli ochotni zaplatit, udělat si čas a vydat se na tradiční letní Horoškolu. Datum, které bylo pro tento rok poctěno letní Horoškolou bylo 19. - 26. srpna. Je to doba, kdy již i na Blatinách místní znalci meteorologické problematiky většinou střílí od pasu. Je to tedy doba, kdy může být pěkně hnusně, ale taky doba, kdy může být pěkně nádherně! A pro letošek (a tímto počasí děkuji) jsme si nemohli přát víc sluníčka.

Ale jak to všechno začalo? Vlastně to začalo již loni, kdy mám pocit, že "desetiletý" předák a vedoucí letních Horoškol Andy, se na jednom večírku parádně ---/--../.-./.-/.-.. , rozesmutněl a svěřil se, že už má toho všeho po krk. A tak nezbylo nic jiného, než si najít nějaké, dle jeho názoru, polointeligenty (pro ty zasvěcenější polokokoty) a celou tu mašinérii jim předat. A tak ti polokokoti se v duchu svého mládí a elánu pustili s vervou a chutí do práce a výsledkem toho bylo toto:
Krásný plakát, výhodné datum, kouzla osobností, krapet protekce, nabídka kvalitní výuky, praktických nácviků, ukázky možného i nemožného, spousty her (předně hospodských), smíchu, alkoholu – to vše přilákalo v sobotu ke dveřím gruntu VHS devět nádherných a pěkně tvarovaných děvčat ve věku 18 – to se neříká a devět jakýchsi kotrmelců. Zpočátku jsme my instruktoři byli tímto poměrem parádně znechucení, protože při jednoduché matematice jsme si spočítali, že se nám nováčci rozpárují a my utřeme nos (nebudeme si namlouvat proč tam někteří z nás jezdí, že?). Ale opak byl pravdou, přece jen ta zkušenost a přehled nás instruktorů, nabídka kvalitního všeho jsou pro děvčata velkým lákadlem. Když jsme se my instruktoři z této počáteční rány otřepali a nováčci se ubytovali – společně na cimře č.2, mohli jsme vesele po seznamovací pětiminutovce přejít k výcviku.

Během prvních nácviků vázání uzlů a navazování k sedáku nám bylo jasné, že mezi nováčky budou jisté rozdíly. Někdo uzloval skoro líp než my, jiný to zase absolutně nebral. Avšak nakonec všichni sedák s lanem spojili uzlem, který jsme mohli považovat za bezpečný. To, že jsou mezi nováčky rozdíly nikdo z nás nedokáže odbourat. Je totiž několik důvodů proč vlastně na letní Horoškolu jedou. Někdo se chce seznámit s dalšími lezeckými nadšenci, jiný zase začíná od piky a chce se naučit novým věcem, další si pak chce v hlavě urovnat svoje dosavadní znalosti, někdo si hledá životního partnera, jiný je zase z řad promiskuitních. Přesto se po několika dnech (asi tak ve středu) zjistilo, že jsme dokázali mezi nováčky vymazat rozdíly v oboru horolezeckém – "zkušení" nováčci měli čas si to vše poslechnout a urovnat v hlavě (formou ještě většího zmatku) a ti "nezkušení" nováčci je mezitím dohnali, protože ještě nebyli zatíženi předešlými znalostmi.

V prvních dnech jsme tedy pilně pracovali jak na činnostech spojených s horolezectvím (uzly, navazování, styly jištění, jistící pomůcky, slaňování, lezení top rope, postupové jištění apod.), tak i na činnostech spojených s utužováním kolektivu v přilehlých restauracích a hospůdkách. Letos se pro nás nestala prioritní základnou restaurace u Kosků, ale poctivě jsme rozložili svoje pitné a večírkovací síly právě mezi Kosky a námi objevenou Stáj.
Z mnoha večírků můžeme například jmenovat večírek s názvem "Návštěva Vesmírných lidí" – to nás na Horoškole poctil jeden ze zákládajících členů a bylo se věru na co dívat a čemu žasnout. Anebo večírek, který proběhl v duchu svlékání a oblékání se s cílem ukořistit co nejpikantnější část oděvu ať muže či ženy. Pro příklad uvádím, že do této pro ni ještě "hry" byla zatažena i Helenka Juříčková (4 roky). A to jste pak měli vidět, jak se její krásné a útlé tričenko vyjímalo na svalnatých mužských tělech. Jediné úskalí tohoto večírku tkvělo v tom, že ráno asi hodinu trvalo, než si všichni našli a povyměňovali své svršky.

A pak již přišla středa a sní i odpočinkový den na Pasecké skále, kde byl pro nováčky nachystán takový horolezecký den plný her. Sice ten den občas krápalo z nebe, avšak s touto drobností jsme se my stateční horolezci porvali na výbornou. Jestli měl někdo do středy pochybnosti s důvěrou k těm nilonovým šňůrkám, díky kterým se dostáváme do výšin, tak po středě jim musel začít nebetyčně důvěřovat. Na Pasecké jsme nacvičovali chytání pádů (traktorová pneumatika), průsíkování za pomocí všeho dostupného a budování štandů. Avšak zřejmě největší atrakcí bylo natažení lanovky mezi dvěma vrcholky na Pasecké. A zde musím podotknout, že bylo velmi zajímavé sledovat různé styly překonávání té „propasti.“ Někdo použil velmi silný zvukový doprovod, jiný měl očí vyvalené dokořán či neuvěřitelnou tepovou frekvenci a jiný zase zavřené v totální křeči, ale nakonec se k tomuto odvážnému činu odhodlali všichni.
Další výcvik nováčků probíhal jak na Drátníku, tak i na Čtyřech palicích. A to si již ti zdatnější nováčci mohli začít zkoušet tahat cesty na "prvním" i s používáním vlastního postupového jištění, kdy se začali pomalinku ponořovat do tajů a krás důvěry v zakládání friendů, vklíněnců, smyček a jiných podobných jistítek. Končil čtvrtek a všem bylo jasné, že se blíží k závěru i naše Horoškola. Znalosti, které v nás instruktorech byly, se již zřejmě všechny dostaly na povrch, a tak poslední úkol, který před námi vyvstal, byly lezecké závody nováčků a závěrečná rockotéka, ale nepředbíhejme...

Proti uskutečnění plánu závodů na Drátníku se nám poslední den postavilo počasí. A tak jsme operativně vymysleli, že se všichni nalodíme do vozů a vyrazíme na stěnu do Bystřice, kde sice není tak atraktivní prostředí jako na skalách, ale přece jen k našemu účelu to postačí. Závodilo se ve dvou kategoriích – ženy a muži a ve třech disciplínách: lezení cesty na čas, vyprusíkování asi do pěti metrů zavěšeného lana a přemotání 50m lana přes poloviční lodní uzel. I když vlastně o nic nešlo, tak se u některých nováčků projevovaly silné trémové příznaky – třes rukou, třes hlasu, stálé odbíhání na WC, furt stejné dotazy na organizátory, vymýšlení strategie apod. Pořadí startujících určil los. A pak se již začalo závodit. Vytýčená cesta nebyla příliš náročná, jediné úskalí tak mohla znamenat jen špatná čitelnost barvy daných chytů a stupů, ale podmínky měli všichni stejné. A právě příliš velká horlivost a ambice některých závodníků a možná i nesoustředěnost způsobili, že hned po první disciplíně odpadlo několik vážných kandidátů na prvenství, ale přesto se nevzdali a bojovali do konce. Závody nakonec dopadly takto:

v ženské kategorii: 1. Markéta Kalová, 2. Zuzka Hájková, 3. Radka Křivánková
v mužské kategorii: 1. Martin Novotný, 2. Ondra Ženka, 3. Mirek Fiala

A byl zde páteční večer. Nakoupilo se pití, nachystala se rockotéka za pomocí profesionálního DJ, rozdaly se hodnotné ceny vítězům závodu, rozjel se večírek nevídaných rozměrů v duchu písně Lucie Bílé - Láska je láska a vlnících se spletených těl. Celé nám to okořenila Andyho polévka s Komišovou inspirací, ale z čeho se to skládalo, tak na to se mě už neptejte..., protože večírek jel až do 4 do rána.

A v sobotu dopoledne jsme Horoškolu oficiálně rozpustili...

Nakonec bych chtěl poděkovat všem těm klukům, kteří si udělali čas ať už ve své právoplatné dovolené či o prázdninách a celý ten podnik pomohli uválčit se zdviženou hlavou do konce – abecedně – Antonínovi, Komišovi, Mauglímu, Ondrovi, Peťovi, Puštíkovi, Tomíkovi, Vojtovi, vlastně i Mrndovi, Márovi, Milanovi a Andymu, který nám to vše dokázal předat. Ale hlavně, hlavně všem těm "nováčkům", jenž byli ochotni zaplatit, udělat si čas a vydat se na tradiční letní Horoškolu.

A jestli je chcete vidět, tak se přijďte mrknout na nějakou naši přednášku či Severku, protože v podzimní Horoškole jich pokračuje celých 13.

Do kroniky zapsal Tom (alias pro některé kotrmelce nyní Chuck)