Letní horoškola v Tatrách

„Pánové, máme deset letošních nováčků do Tater.“ Ty vole, co s tím budeme dělat, honí se mi hlavou. Kluci-držáci, si dělají instruktorské kurzy, a tak se musí zabrousit v jiných vodách. Trn z paty vytáhli kluci-„staří“ držáci. Do letních Tater nás nakonec v pátek 1.8.2014 odjíždí celkem osmnáct.
Výhled počasí není moc příznivý, přesto jsme odhodlaní a v pátek odjíždí naše poslední auto kolem 18hod s předpokladem hodně pozdního výšlapu na Chatu pri Zelenom plese. Auto parkujeme jako ostatní u hotelu Hutník a zhruba kolem 23,15h se vydáváme na strastiplný výšlap. Po týdenních lijácích je cesta na chatu proměněná v malý potok a celou cestu nahoru za svitu čelovek jdeme vesměs vodou. Orientace nám dělá problémy, a tak zhruba 10minut kufrujeme.
Po 2,5h jsme zde – v hospodářské místnosti, kde budeme spát ve spacácích, máme být poslední, ale opak je pravdou. Kolem 2h mi pípne sms, že Michal s Verčou jsou u teprve u Šalviového prameňa, a tak se vydávám naproti, netušíc kolik cestou za „zoufalými“ nováčky potkám zakufrovaných lidí – jako první na řadu přichází Rolf s Vláďou, kousek za nimi Petr s Kristýnou a ještě až 30 min po nich dva poslední zbývající již zmiňovaní – Verča a Michal, se kterými dorazíme na chatu kolem 3,30h. Holt noční pochody se můžou stát slabinou i zkušeným horalům, kteří mají každý svoji hlavu.

Sobota 2.8.2014
V 6,30h nás budí malé, ale zato soustavné zemětřesení v podobě agregátu. Snažíme se ještě chvilku spát, ale jakoby se nám agregát snažil naznačit, že je venku azuro, je čas na snídani a lezení. Po vydatné snídani se vesměs všichni vydáváme na stranu k Žeruchám a Kozímu štítu. Jen Petr to bere pěkně od podlahy a jdou s Terkou a Aničkou na Čierny štít. A taky Rolf, který jde s Karlosem a Luďou na Jastrabku. Lezení je parádní, krásné počasí až vedro, cesty jsou sice pod náporem i jiných dychtivých horolezců, ale protože jsou spíše kratší, tak se nezdráháme do cest nastoupit i kolem 11h. S Michalem a Kristýnou lezeme „Cestu cez knihu“ a poté zdoláváme celý hřeben přes Kozí štít. Na chatu pohodlně sestupujeme kolem 17/18h. Jako poslední se vrací Petr s holkama, když zdolali Puškášov pilier na Čierny štít. Vzhledem k tomu, že jsme toho moc nepospali, tak se ani nekoná žádný večírek.

Neděle 3.8.2014
A opět ranní zemětřesení v 6,30h. Předpověď na dnešek slibuje nějaké srážky, ale venku tomu tak rozhodně nevypadá. Někteří z nás si proto vyhlašují rest day. Ostatní stateční jdeme opět směrem na Žeruchy, jen Petr s Aničkou volí Jastrabku. S Michalem a Kristýnou lezeme Ľavý žľab, a protože i Rolf má rest day, tak „jeho“ svěřenci Karlos a Luďa lezou za námi. Kolem se motají i ostatní posádky naší výpravy. Tentokrát již vynecháváme celý Kozí hřeben a slaňujeme do Červené doliny v žlabu před Západnou Žeruchovou vežou, kde jsou 2 slaňáky. Opět se všichni pohodlně vracíme před večeří. A protože hlavní kytarista výpravy byl svěží a odpočatý, tak se pokoušíme den zakončit večírkem. Bohužel této snaze se staví do cesty personál, který úderem 22h zatvára bar a jde se na kutě. A výhled počasí na zítřek – dopoledne snad, ale odpoledne srač/žky.

Pondělí 4.8.2014
Týmy se rozpadají. Pod vlivem předpovědi a zřejmě již i únavy musíme přeskupit lezecké týmy. I přes avízované hnusné počasí to nevypadá tak zle. Ti „odvážnější“ vyrážíme v počtu pěti směr na Čierny štít. Zbytek se rozhodl pro stranu Žeruch. K nástupu pod Čierny štít jdeme poněkud krkolomně. Hned za prvními řetězy do Velké Zmrzlé doliny netrefujeme další cestu a šplháme se kolem potoka (tedy až na Pawra, který je rychlejší a má lepší orientaci). Ale po zdolání tohoto úseku, za povzbuzování vulgarismy se s Pawrem potkáváme a dál jdeme společně. Po 2h chůze jsme pod Čiernym štítem. Není to úplně vysoká stěna, ale celkem monumentální. S Kristy a Verčou nastupujeme do Puškášova pilieru a Pawr s Kubou do vedlejší cesty Stanislawského depresia. S Pawrem lezeme téměř současně, když se během druhé délky ozve z vedlejší cesty kurvování a pád. Pawr hupsnul do frienda a vyhodil si rameno. Slaňuje, rameno naskočilo. My po domluvě lezeme dál. Třetí délku jsem netrefil a lezu přes vzdušný traverz poněkud vlevo. Holky to komentují nadávkami. Začíná se zatahovat a za Lomničákem to pěkně bouří. Na vrchol už to máme jen na délku lana lehkým terénem a začínají padat první kapky. Padá mlha a snažíme se s holkama popohnat, k tomu všemu si Kristy vyhodila koleno, ale přestává pršet. Pomalinku sestupujeme dolů, občas se válí mlha, v dálce znějí hromy, ale u nás pořád nic. Nemůžu najít sestupovku, když na mě holky volají, že mají mužíky. Trvá to nějakou chvíli, ale konečně jsme pod kopcem a můžeme si sundat cajky. Cestu na chatu zvládáme vcelku rychle a již správnou cestou. Rolf je již v očekávání našeho příchodu. Schází ještě Petr s Ivčou a Terkou, ale i ten se během hodiny vrací. Na to jaká byla předpověď, tak jsme dnes děti štěstěny. Předpověď pro zítřek nabízí déšť, takže se za mohutného povzbuzování Rolfa přesunujeme do baru, kde to začíná žít. Když už to vypadá na zajímavě se rozjíždějící večírek, tak se opět personál v podobě parádně protivnýho „vrchního“ staví na zadní a rázným způsobem ukončuje naši kytarovou a stolovo-taneční aktivitu.

Úterý 5.8.2014
Vzhledem ke dnešní předpovědi bychom se měli jen válet. Jenže … je sice pod mrakem, ale neprší. Zhruba 1/4 týmu to dnes sabotuje, ale zbytek je odhodlaný se porvat se skálou i dnes. Přesto věříme předpovědi na 20mm srážek, a tak se nevydáváme nikam daleko. Já osobně si to dnes užiju na druhým. Michal by si chtěl zkusit tahat. Rychle vyběhneme 2 lezecké délky na Kozí kopku ve složení Michal, Mišo a já (Rolf leze vedle s Luďou a Kubou nějakou VI). A přesouváme se pod Cestu cez knihu. Petr s Terkou a Aničkou visí v cestě Klíma-Linhart. Lezeme první dvě délky, když začíná kapat. Je čas na slanění. Za sucha ještě stihneme slanit dolů, ale během pěti minut přichází brutální průtrž mračen, s kroupami, hromy a blesky, které svými výboji počastovaly okolní vrcholy. V průběhu 30 minut se vracíme na chatu všichni totálně promoklí. No všichni… Chybí Petr a holky. Déšť nepřestává a protější Kežmarák se proměňuje v takový jeden velký vodopád. Je téměř čas večeře a Petr s holkama nikde, ale aspoň přestává pršet. Jdeme jim s Jirkou naproti a všechny tři potkáváme pod nástupem k Žeruchám. Petr vypadá spokojeně a holky možná trochu vyděšeně, ale myslím, že jak Terka, tak i Anička jsou plní dojmů a hlavně, že už jsou na chatě (později z holek vypadlo, že si myslely, že tam zůstanou). A opět začíná pršet. Před námi je poslední večer, tak snad dnes bude konečně i vytoužený večírek. Všichni se postupně stěhujeme do baru, výčepní se stále tváří jako „kokot.“ Jak to změníme. Je pravdou, že malinko roztává, když na bar dorazí Mária (hospodářka) a spol. Rolf a Kristýna hrají na kytary jako o život, všichni zpíváme a křepčíme. Najednou na stole přistává první runda tatranského čaje (i výčep roztává). Potom druhá, třetí, čtvrtá a pátá. Navíc k tomu všemu dopíjíme vlastní zásoby. V nejlepším někoho napadá koupání v kurevsky studeným plese – tahle horoškola se skutečně povedla, protože plavbu realizují snad všichni.  A opět se křepčí.
A výsledek závěrečného večírku? 1 nováčkovský monokl, čtyři zvracející nováčci a jeden instruktor.

Středa 6.8.2014
Ráno ignorujeme agregát a nikam nepospícháme. Po snídani se balíme, loučíme a odcházíme k autům. Cestou domů ještě tradiční halušky v Dechtároch a večer jsme v Brně.
Na závěr lze dodat, že se na těchto letních horách sešla skvělá parta, která solidně zalezla a stejně tak solidně zavečírkovala.

Anička:
Letos se horoškola podle mě velmi povedla, získali jsme partu lidí, se kterými se stýkáme i mimo klasickou horoškolu. Plánujeme spolu různé výlety, lezení i chlastačky :)
Proto byly i Tatry naprosto super. :) Musím říct, že jsem se docela bála, děsila jsem se, že polezeme nějakou 6, na kterou nebudu stačit. Ale instruktoři nás všeobecně nepřetěžovali a lezli s námi jen to, na co jsme stačili.
Petr byl jako instruktor opravdu super - klidný, zkušený, pohodář. Lezlo se nám opravdu velmi dobře.
Jsem moc ráda, že jsem do Tater jela, byl to jeden z nejhezčích týdnů o prázdninách. A ten výhled při prvním probuzení ráno stál opravdu za to!
Díky za organizaci celé horoškoly. Bylo to skvělé! :)

Kristýna:
Co říci ve zkratce o letních Tatrách 2014?
Pro nováčka jako já bylo lezení v horách opravdu jedinečným zážitkem. Měli jsme neuvěřitelné štěstí na počasí, slunce nám svítilo a ačkoli se mnohdy okolo honily zlověstně černé mraky, kdy Lomničák najednou zcela zmizel v mlze, každý den jsme parádně zalezli, podařilo se nám vždy šťastně zdolat vrchol a nit zůstala (až na pár vyjímek) suchá. Nálada v "mužstvu" byla výborná a večery veselé, podtržené Rolfovou kytarou, společným zpěvem a tatranským čajem. Zkrátka co víc si přát. Velký dík všem instruktorům za skvělou lezeckou zkušenost!

Michal:
Bylo to náročné po všech stránkách...ale úžasné.:-)

Tom