31.8.2006
Termín: léto 2006
Místo: Chamonix - Mont Blanc, Francie
Účastníci: Petříček, Mauglí, částečně Zuzka, Michal
Obklopeni žulovými masami strmých světů, uzavíráme jejich staleté tvary do svých srdcí. Skřípotem ocelových hrotů vytváříme ledovou symfonii, jejíž tóny odnáší vítr tam nahoru, kam se upírají naše oči. Kamenné srdce hor bije někde pod námi, jsme tak blízko svým snům. Mezi mohutnými ledovci a neprostupnými hradbami hledáme sami sebe. Noční hodinou kráčíme v myšlenkách, provázeni nebeskými poutníky na cestě k věčnosti. Pradávné síly, jež stvořily tyto tvary teď vytvářejí nás samé, jsme jejich součástí..., už navždy...
Od první chvíle, kdy mě napadlo dát sem fotogalerii z našeho letního dobrodružství a napsat k ní pár slov, mi bylo jasné, že tak nesouvislé a přes značně propracovaný plán dost chaotické putování nebude možné vměstnat do nějakého rozumného literárního dílka se začátkem a koncem. Celá akce totiž probíhala jako sled nevysvětlitelných a náhodných událostí, jejichž pořadí už si stejně nikdo z účastníku nepamatuje.
Proto jsem sestavil soubor těchto postřehů a místopisných doporučení pro potenciálního návštěvníka Šamonic, které jsou založeny na osobních (mnohdy dramatických) zkušenostech.
1) Dům horských vůdců - Maison de la montagne, hned vedle kostela.
Místo, kam každý horolezec zavítá nejdřív. Najdete zde informace o sněhových podmínkách, předpověď počasí a záznamy o veškerých výstupech v oblasti, ale i jinde, s nákresy cest. Informace se dají zjistit i u slečen mluvících anglicky (ve Francii je to vzácnost).
2) Les Gaillands.
Jelikož předpověď není vždy ideální, někdy nezbývá nic jiného než se poflakovat v údolí. V takovém případě jsou zde kultovní skalky u rybníka nedaleko od centra, které jsou lékem na nenaplněnou lezcovu touhu po kousku šutru. Kromě toho se můžete i leccos přiučit sledováním eskalační techniky místních femmes. Kvantitativně nejhodnotnější zážitek: Na štandu s celou školkou (2 vychovatelky a 7 dětí). I taková situace se dá vyřešit s úsměvem a v pohodě.
3) Pro chudého studenta se nevyplatí nakupovat v restauracích.
Za honosným názvem Panini Mont Blanc se skrývá obyčejný toast se šunkou, dost malý. Výhoda je, že k němu můžete sníst neomezené množství kari dressingu, až 0,5 l. Lepší je supermarket Super U, nebo tatar na rohu u řeky. Pro otrlé jedince je tu taky McDonald.
4) Alpské muzeum (Musée Alpin) se nedá doporučit.
Je to větší vetešnictví, jehož expozice zahrnuje staré škrpály, hadry, cepín Gastona Rébuffata,...nějaké fotky, prostě všechno, co se našlo doma u místních důchodců. Na záchod se stojí fronta. Jedinou výhodou je sleva pour enfants (do 18 let), kterou mohl oprávněně využít jenom Mauglí, a to přes značnou nedůvěru prodavačky.
5) Zato miniaquapark s tobogánem je parádní.
...hlavně pro tělo, rozlámané neustálým plahočením se po kopcích.
6) Spát je možné kdekoli.
V lese, na sjezdovce (tam ale hrozí nebezpečí útoku obřích slimáků), dokonce i ve stanu přímo před horskou chatou, nevěříte? ...věřte. Francouzi jsou tolerantní. Chce to jenom po sobě hezky uklidit. Problém bývá v Col du Midi a na Gouteru, kde se nesmí kempovat (to znamená mít postavený stan i přes den), podle výpovědí svědků jsou zde zarputilí trampíci rozháněni za pomoci vrtulníku, bivak je samozřejmě povolen. Chce to také zvyknout si na časté kamenné laviny, které jsou na denním (i nočním) pořádku.
7) Mer de Glace (moře zmrzliny).
Někde jsem viděl i naprosto neinvenční překlad "moře ledu". Největší francouzský ledovec. Tisíce tun ledu urazí na své pouti od Plateau du Géant až k Montenvers 11 km a překonají výškový rozdíl 3000 m. Ti, kteří směřují ke Grandes Jorasses, Petit Dru nebo jako my k Aiguilles z východní strany, se přechodu ledovce nevyhnou.
8) Teleférique Aiguille du Midi.
Lanovka s největším převýšením v Evropě (2800 m). V první fázi vás vyveze na Plan de l?Aiguille - k Lac bleu, ideální místo na stan, strategicky výhodné pro lezení na Aiguilles nebo na Midi. Druhá fáze je z Planu na Midi. Maximální rychlost 43,2 km/h, maximální stoupání 100%. V horní části je to skoro výtah. Teplotní rozdíl oproti Chamonix může být až 30 st.C. Z Midi vede jedna z normálek na Mont Blanc (hromada sněhu), přes Tacul a Maudit. Cena lanovky je: Chamonix - Midi (retour-zpáteční) 36 E, Cham - Plan (zpáteční) 16 E, Plan - Midi (zpáteční) 20 E. No a kdo má delší vedení a nedojde mu, že zpáteční Cham - Plan je o pouhé 2 E dražší než singl (který stojí 14 E), tak se s batůžkem hezky projde z kopce...
A pár rad na závěr:
Další informace poskytneme na požádání a za drobný tekutý poplatek na Severce. Alors au revoir lá-bas.
Proto jsem sestavil soubor těchto postřehů a místopisných doporučení pro potenciálního návštěvníka Šamonic, které jsou založeny na osobních (mnohdy dramatických) zkušenostech.
1) Dům horských vůdců - Maison de la montagne, hned vedle kostela.
Místo, kam každý horolezec zavítá nejdřív. Najdete zde informace o sněhových podmínkách, předpověď počasí a záznamy o veškerých výstupech v oblasti, ale i jinde, s nákresy cest. Informace se dají zjistit i u slečen mluvících anglicky (ve Francii je to vzácnost).
2) Les Gaillands.
Jelikož předpověď není vždy ideální, někdy nezbývá nic jiného než se poflakovat v údolí. V takovém případě jsou zde kultovní skalky u rybníka nedaleko od centra, které jsou lékem na nenaplněnou lezcovu touhu po kousku šutru. Kromě toho se můžete i leccos přiučit sledováním eskalační techniky místních femmes. Kvantitativně nejhodnotnější zážitek: Na štandu s celou školkou (2 vychovatelky a 7 dětí). I taková situace se dá vyřešit s úsměvem a v pohodě.
3) Pro chudého studenta se nevyplatí nakupovat v restauracích.
Za honosným názvem Panini Mont Blanc se skrývá obyčejný toast se šunkou, dost malý. Výhoda je, že k němu můžete sníst neomezené množství kari dressingu, až 0,5 l. Lepší je supermarket Super U, nebo tatar na rohu u řeky. Pro otrlé jedince je tu taky McDonald.
4) Alpské muzeum (Musée Alpin) se nedá doporučit.
Je to větší vetešnictví, jehož expozice zahrnuje staré škrpály, hadry, cepín Gastona Rébuffata,...nějaké fotky, prostě všechno, co se našlo doma u místních důchodců. Na záchod se stojí fronta. Jedinou výhodou je sleva pour enfants (do 18 let), kterou mohl oprávněně využít jenom Mauglí, a to přes značnou nedůvěru prodavačky.
5) Zato miniaquapark s tobogánem je parádní.
...hlavně pro tělo, rozlámané neustálým plahočením se po kopcích.
6) Spát je možné kdekoli.
V lese, na sjezdovce (tam ale hrozí nebezpečí útoku obřích slimáků), dokonce i ve stanu přímo před horskou chatou, nevěříte? ...věřte. Francouzi jsou tolerantní. Chce to jenom po sobě hezky uklidit. Problém bývá v Col du Midi a na Gouteru, kde se nesmí kempovat (to znamená mít postavený stan i přes den), podle výpovědí svědků jsou zde zarputilí trampíci rozháněni za pomoci vrtulníku, bivak je samozřejmě povolen. Chce to také zvyknout si na časté kamenné laviny, které jsou na denním (i nočním) pořádku.
7) Mer de Glace (moře zmrzliny).
Někde jsem viděl i naprosto neinvenční překlad "moře ledu". Největší francouzský ledovec. Tisíce tun ledu urazí na své pouti od Plateau du Géant až k Montenvers 11 km a překonají výškový rozdíl 3000 m. Ti, kteří směřují ke Grandes Jorasses, Petit Dru nebo jako my k Aiguilles z východní strany, se přechodu ledovce nevyhnou.
8) Teleférique Aiguille du Midi.
Lanovka s největším převýšením v Evropě (2800 m). V první fázi vás vyveze na Plan de l?Aiguille - k Lac bleu, ideální místo na stan, strategicky výhodné pro lezení na Aiguilles nebo na Midi. Druhá fáze je z Planu na Midi. Maximální rychlost 43,2 km/h, maximální stoupání 100%. V horní části je to skoro výtah. Teplotní rozdíl oproti Chamonix může být až 30 st.C. Z Midi vede jedna z normálek na Mont Blanc (hromada sněhu), přes Tacul a Maudit. Cena lanovky je: Chamonix - Midi (retour-zpáteční) 36 E, Cham - Plan (zpáteční) 16 E, Plan - Midi (zpáteční) 20 E. No a kdo má delší vedení a nedojde mu, že zpáteční Cham - Plan je o pouhé 2 E dražší než singl (který stojí 14 E), tak se s batůžkem hezky projde z kopce...
A pár rad na závěr:
- Sestup strmým ledovcem v odpoledních hodinách se dá připodobnit k pokusu projít se po bitevním poli v době útoku.
- Když už netrefíte podle průvodce linii výstupu, pokuste se trefit aspoň ten kopec.
- A nejdůležitější zásada nakonec: Pokud si chcete zalézt a vrátit se živí a zdraví, nezapomeňte vzít s sebou toho správného parťáka!
Další informace poskytneme na požádání a za drobný tekutý poplatek na Severce. Alors au revoir lá-bas.
Michal Halva
Photo by Mauglí a Michal.
