Začíná to jako vždycky. Nenasněží a nenasněží, celej leden nic a na Hromnice i to málo co bylo, pro jistotu roztaje. Chytám nerva a začínám zajišťovat náhradní tratě ve Vysočina Areně. Čtrnáct dní před závodem napadne na Blatinách pět čísel, u vodárny na Samotíně možná deset. Týden před závodem se vydává zhruba deset organizátorů na tratě závodu a nahazují i listy z borůvčí podél cesty. A pak to přijde:

v úterý před závodem se roztrhne sněhová peřina a začíná sypat. Ve čtvrtek se mi podaří ukecat rolbaře, aby udělal odbočku z turistických tratí a projel mi finishovou zatáčku až k chalupě. Přijíždím ve čtvrtek večer. Hurá, zatáčka je najetá téměř profesionálně, podmínky jsou super:-) Tak snad to letos konečně klapne na jedničku. V pátek ráno se vydáváme kolíkovat tratě, odpoledne dorazí Tomáš s "tentokrát funkčním" skútrem a upravuje mužskou i ženskou trať. Večer ještě projíždím část tratě a musím zkonstatovat, že podmínky jsou ideální. Páteční večírek je trošku divočejší, takže někteří okusí i služby Novoměstské nemocnice, což jim ovšem nezabrání v zítřejším startu. Jenže to by nebyl Maugláč Maugláčem:

začíná to být asi tradicí, v noci z pátku na sobotu přechází fronta s hodně hustým sněžením, které vydrží až do sobotního oběda. A ráno je všechno jinak. Posílám na trať organizátory a skútr, který už zase stávkuje. Mezitím mi chodí smsky od závodníků, kteří se svými vozy zapadli na trati Brno-Blatiny. Posouvám start o půl hodiny. Některým se podařilo začátek stihnout, někteří to holt nestihli a některé slabší povahy, vyděšené varováním meteorologů, raději nevytáhli paty z Brna. Nakonec závod štafet probíhá téměř podle plánu, i když musím uznat, že se nedají srovnávat časy závodníků rozjíždějících s časy uzavírajících štafetu.

Odpoledne se znovu vydávám na trať a končím na Kadově. Večer mi přijdou opět super podmínky. Sněžení ustalo, skútr projíždí, no tak snad to aspoň zítra klapne. Jenže tohle je přece horolezeckej závod a to by Pánbu nedopustil, aby to ti dacani měli jen tak zadarmo. Kolem desáté se pokazí u Kadovské vodárny skútr - to už taky začíná být folklor Maugláče - a zachraňujeme aspoň Tomáše, skútr ponecháváme vlastnímu osudu. Přes noc nasněží dalších deset čísel mokrýho sněhu a ráno do toho začne regulérně pršet.

Přesto všechno je i na nedělním startu jednotlivců poměrně hodně odvážných, tentokrát netradičně i v ženské kategorii. Takže opravdu všem závodníkům veliké díky za báječnou atmosféru závodu a že jste se na to ani letos nevykašlali

A díky patří samozřejmě našim milým sponzorům: CK Kudrna, CK V-Tour, Alpsport Brno

Dále bych chtěla poděkovat: Martině Pavlovcové za zorganizování krásných nových trik závodu, Katce Rujbrové za sponzoring dětských sladkých cen, Martinu Křížkovi a Marče Žižkovské za zbrusu novou grafiku závodu, Cigimu za obětavou pomoc při celé organizaci závodu a za přesné zmapování trati, Vildovi Pavelkovi za vydatnou pomoc při úpravách tratí, řidiči skútru Tomáši Řezníčkovi, časomíře Došlíkovi, výpočetnímu středisku v tradičním složení Hudysek - Šéfová, mému muži za podporu a zajištění barové občerstvovací stanice, barmanům Vendulce, Radce a Jirkovi, všem dalším organizátorům na tratích, kontrolách, nebo u startu a mé dceři za to, že se kvůli mě letos naučila běžkovat

Závod se uskutečnil za finanční podpory Českého horolezeckého svazu.

Výsledky závodu najdete na nástěnce.

Fotky by Renata Pilátová, Staňa Pilát, David Křivánek, David Kouřil