5.3.2017
„Podmienky na horách: skala dobré, ľad dobré, mix dobré“. „Stupeň lavinového nebezpečenstva: 1“. Zkrátka žádné omluvenky v podobě polární bouře, oblevy nebo lavinovky čtyřky. A protože nechyběl ani elán, tak se na letošní horoškole lezlo! Každé ráno za kuropění (samozřejmě až poté, co kuchař dosmažil vajíčka) vyráží lanová družstva, plná energie a odhodlání, do Mengusovské doliny i do Zlomisk, a v hlavě mají vysněnou cestu na některý tatranský vrchol. Po mnoha silných zážitcích se jim podařilo rozvinout vlajku VHS na vrcholech Satana, Predné Bašty, Zlomiskové veže, Ostrvy, Rysů, prostoupen byl i Komarnického komín na Ošarpance… A především Tupá: její žebra a žlaby byly horoškoláky každodenně konzumovány s apetitem Otesánka, od banánu po mumínky. Vedle opakování klasických cest se podařilo vytyčit i několik prvovýstupů (vesměs neúmyslně). Minimálně jeden z nich, „Eliščin pilíř II-III“, se jistě zapíše do análů tatranského lezení. Vypisovat zde všechny výstupy, jako to má ve zvyku jistá garantovaná horoškola, nemá smysl, protože všichni čtenáři by dosnídali nebo usnuli dřív, než by se dostali na konec seznamu. Jsou však zachyceny ve vrcholových knížkách, v knize výstupů na Popradském, a především v paměti nováčků.
Naučili jsme se chodit, padat, brzdit a chytat pád na strmém sněhu, budovat štandy v mixech i ledu, kopat norskou sondu i odhadovat lavinové riziko… Na vlastní kůži jsme si ověřili, že lavina může spadnout i když je jen jednička. Zdokonalili jsme se v dobble i bangu. Prověřili hlavy, svaly i játra. A především získali zkušenosti i sebevědomí k dalším horským výstupům.
Poděkování patří Tomu Matějkovi za prozřetelnou volbu termínu. Hore zdar!
