Sezóna horských výletu už je tu, a tak je na čase oprášit pohřbené znalosti a dovednosti záchran. Sraz byl smluven na 17h na pilíři. S sebou veškerou nutnou výbavu pro přežití….bohužel všichni jsme počítali spíš se skalními záchranami a ne s vodními, to bychom si vzali neopreny a plavací kruhy. V 16h se někteří nechali odradit mračny na radaru, v 17h další reálnými mraky resp. blesky a slejvákem jako z konve. Hrstka neohrožených to však nevzdala. Odvahu viset na pilíři jsme sice neměli (přece jen v bouřce železobeton a vzniklé vodopády budí trochu autoritu), ale trámek v blízké hospůdce to obstojně zvládl taky. Doteď nechápu, jak to, že na to pan výčepní kývl. Já tvrdím, že zapůsobila informace o tom, že to trénujeme i na dětských průlezkách, jsou tací, kteří přikládali váhu mému totálně promáchanému bílému tričku. Nicméně jsme vzpomínali a trénovali jak dostat mrtvolky nahoru i dolu až do večera. Co víc si přát než být zachraňován a mít krýgl v ruce … možná, ještěže pršelo ;).