Ostrov, Rájec, Tisá

Termín: 3. – 5.10.2008
Místo: Ostrov, Rájec, Tisá
Účastníci: 30 účastníků (11 nováčků)

Již po třetí jsme celý týden byli všichni v nejistotě, zda-li se vydáme na avízované lezení na píscích. Sledování předpovědi počasí nevěštilo nic dobrého a zdálo se, že nám opět nebude dopřáno vyjet lézt na písek. Avšak ve čtvrtek se ČHMÚ a numerické modely malinko umoudřily a vydaly pro nás příznivé zprávy – a padlo rozhodnutí, že se Horoškolácký písek uskuteční.

Sraz se naplánoval na páteční večer v Ostrově v hospodě U Císaře. A mohlo se vyrazit. Cesta zřejmě pro všechny probíhala v klidu. Některé osádky přijely distingovaně, jiné již cestou ke skalám prožívaly veselé chvíle, když požívaly notné dávky alkoholu. A tak například Rolf, který působil jakožto styčný důstojník mezi všemi jedoucími vozy, se snažil postupně obveselovat telefonicky ostatní osádky, když jim přes mobil pouštěl do éteru jejich oblíbenou muziku – účet za telefon tou dobou 100% neřešil.

Hospoda byla skoro prázdná. Pár německých turistů/lezců si nás nevšímalo. Teklo pivo, nalévala se kořalka, osádky postupně přijížděly, zněly struny kytar a my se bavili. Přes avízované spaní ve stanech, mnozí z nás využili pohostinnosti místního snad prvorepublikového chatového zařízení a šli spát pod střechu chatky. Ostatní statečně do stanů.

Ráno jsme se probudili do nádherného dne. Sluníčko z nás vysávalo večerní bujarství a noční oblačnost byla ta tam. K neštěstí některých z nás to vypadalo, že se půjde lézt. Sice byla kosa, ale sluníčko nám dodávalo milný optimismus, že se poleze jako v bavlnce. Kolem 11 hod. jsme se rozjeli do Rájce k místním věžím a věžičkám (do Rájeckého údolí a k Ostřížím stěnám), kde jsme hodlali prožít dnešní lezecké zážitky. Nováčky jsme si "rozebrali" a vzhůru k výšinám.

Skály v Rájci:

"V Rájci bylo vytvořeno v poslední době nejvíce nových cest. Většina lezeckých objektů jsou nízké věže a masivy, nové cesty jsou na písky dobře odjištěny. V převaze zde jsou lehčí výstupy. Oblast je vhodná i pro rekreační lezce a začátečníky. Většina věží a masivů je nedaleko parkoviště."

Průvodce Tisá – Rájec – Sněžník 2006

Lezlo se všelijak. Na sluníčku i ve stínu, lehčí i těžší cesty, moc pěkný cesty a taky kvaky. I když to ráno vypadalo, že se bude lézt jako v bavlnce, tak se lezlo spíš jako v jutovině. Kosa byla opravdu řádná. Nicméně se statečně bojovalo. K odpolednímu nastávaly první ztráty. A to předně těch, kteří byli nedostatečně oblečení a těch hladových, kteří se nenechali ujít pečené koleno v hospodě U Dědka v Tisé, kde jsme se nakonec sešli všichni. Nicméně jsme zde nezůstali a k večeru odjeli směr Ostrov.

Večerní zábavu nebudu nijak komentovat. Nicméně večer proběhl v naprosto pohodovém duchu utužování kolektivu – pivo, víno, … ženy, zpěv – ale přece jen… Kdo zná hospodu u Císaře, tak ví, že tam jsou k dispozici bubny, kytara, basovka, klávesy a jiné hudební nástroje. Už nevím, kdo dal i našim hudebně nadaným kamarádům impulz k zasednutí za tyto nástroje, avšak byl to parádní nápad. V hospodě se rozpoutal instrumentální koncert, který by hudební kritici rozhodně nestrhali. A nakonec se hrálo do brzkých ranních hodin.

V neděli ráno bylo zase jako vymalovaný, sice opět zima, ale sluníčko si dávalo záležet nás vytáhnout ke skalám. Dnes jsme se rozdělili, někdo šel lézt do Ostrova, jiní odjeli do Tisé, ale většina nás jela na Ptačí stěny do Rájce, kde se dá lézt i příjemně na slunku. I přestože byla přes celý víkend na lezení spíš zima, myslím, že jsme si zalezli parádně a nováčci tak mohli poznat úplně jiný charakter lezení, než na jaký byli doposud z Vysočiny či Krasu zvyklí. A třebas se některý z nich stane náruživým pískařem.

Do Brna jsme se vrátili všichni.

Tom Matějka