Padání 2015 aneb až se Petrohrad zeptá....

... zda už vylezeš 7A+ (ideálně osm různých kousků:-), a ty víš, že ne, máš jinou možnost. Vrhnout se na sbírání boulderů ve vedlejší soutěži "Ocún sběrač". Lézt na množství, místo na obtížnost. Dámy musí nasbírat nejmíň 40 boulderů od 4 výš, pánové 50 boulderů od 5A výš. Lézt se může od 15.hodiny v pátek (v noci jsou osvětlené vybrané kameny) do soboty 19.hod, kdy se odevzdávají výsledkové listiny (které potřeba vyplnit, což taky chvilku trvá). Ovšem ne každý dojede na akci už v pátek (akce se koná 25 km od Rakovníka). Zasekaná dálnice může pozlobit. Místní žula je kousavá až žravá: za pár minut lezení je kůže cenná komodita. Na sběračství to chce mít strategii.

Přikládám pár osobních tipů:
•    Nezaseknout se u žádného boulderu (ani lehkého, ani těžkého). Nejlépe všechno vylézt na poprvé, ovšem ne vždy to jde.
•    Mít parťáka - třeba aspoň na chvíli, co vybírá kameny, bouldry, kroužkuje vylezené, radí, chytá, nosí bouldrmatku, povzbuzuje. Oříškem může být i nesnadná orientace mezi kameny. A navíc spousta lidí odpoví, že lezou "na kamínek" a že neví, co to je, anebo neumí česky a vlastně ani anglicky (nebo nechtějí umět).
•    Pohodlné lezečky, které nepotřebuješ sundávat z nohou (jednak je to zdržování a jednak zbytečné unavování prstů).
•    Mít tejpku, náplast - dírky v prstech se časem objeví  a některé je lepší zalepit (většinou na prostředníčkách). Blbě se lepí polštářky na dlaních, ale i to lze občas vidět. Nůžky, pilník na úpravu ulomeného nehtu se mohou taky šiknout. Opatrně na strhnutí celého bříška prstu (nesmí smeknout nohu, když člověk drží krystal). ŠTĚSTÍ SE HODÍ VŽDYCKY.
•    Mít magnézium, zejména u pozdějších boulderů je fajn, když tam člověk nechá magnézium a ne svoji krev či kůži.  Jen občas je potřeba kartáček.
•    Mít dobrou náladu a přátelské naladění - přenese se i na okolní boulderisty, co pak ochotně radí, půjčí bouldermatku na doskok, chytnou záda,...
•    Nosit bouldrematku spíš malou, někdy je možná lepší nemít vůbec žádnou (záleží na oblasti - dopadech).
•    Dát si pauzu anebo i dvě. Jíst, pít.
•    Mít dlouhé kalhoty, podle tepla i rukávy. Tamní žula je opravdu kousavá.
•    Odhadnout své možnosti, zejména pokud můžeš lézt oba dny, kolik toho vylezeš první den, aby další den vůbec šlo lézt.

Doplňující informace:
V roce 2012 jsem nasbírala 54 a letos 80 boulderů (oba ročníky jsem lezla jen v sobotu).
Říkáte-li si, proč to píšu, tak zčásti jako reakci na Výročku, konkrétně syčivé připomínky ze zákoutí: "tak to udělej!".  A ta větší část motivace je prostě radost z podařeného víkendu, parádní přátelské atmosféry, hezké přírody a fajn lidí, co se vyskytují ve VHSce i mimo ni:-).

Postřehy z ročníku 2015
Jako novinka byla pro letošek vyhlášena třetí soutěž, a to "Tenaya boulder".  Morálisti mohli vylézt vysoké "Srdce bouldristy 6B" a při troše štěstí (50% pravděpodobnost výhry) vyhrát lezečky (bohužel žádný bod pro členy VHS).
Někdo vsadí místo na lezení (ať už obtížnostní či množstevní) na štěstí v tombole, a někomu to dokonce i vyjde (gratulace Matesovcům). Kapely byly různorodé: poslechový folk kapely Slunovrat, i tvrdší hopsací rockec Megusty, kdy se davy rozproudily, rozvlnily, i rozskákaly. Večírkovací typy si přišly taky na své.

Zázemí
Areál Sklárna nabízí parádní pokoje v socialistickém typu ubytování (v minulých ročnících byla v provozu i jídelna, která protentokrát nebyla - asi bouldristům neseděla snídaně alá dvě nožky párku s hořčicí, ač bouldristický guru Svišť si to pochvaloval;-). Pak je možnost přespat ve stanech či autech (Staníkova dodávka měla premiéru:-). Dá se i na divoko, i když to asi nevidí rádi.
Nejhorší byl prodej pití a jídla. Jeden stánek na 550 lidí si prostě říká o nekonečnou frontu, zvlášť, když pán dává rozvážně na obrovský gril podle objednávky po jednom kousku hermelínu, krkovice či klobásy. A že došlo pivo kolem osmé večer, bylo tragické, naštěstí někde další bečky splašili, ale tomu šlo rozhodně předejít... Snad se na další ročník výrazně zlepší anebo domluví někoho jiného (kdo má podnikavého ducha, ať se přihlásí:-).

Dětská soutěž
Měla samozřejmě taky své vítěze, ale bohužel žádné VHSkové, a to možná jen proto, že na ně "v sobotu nezbyla bouldrmatka a místo lezení si musely hrát" (volná citace Máji Patrmannové). I když kdoví, jak to bylo:-). Oblast byla příhodná i na lezení bez bouldermatek anebo se dá seskakovat na bouldermatky těch, co to zrovna zkouší.  Aspoň byly odpočaté na nedělní dětský den "Rock pointu", kdy si prolezly bříška prstů a staly se plnohodnotnými účastníky Padání. Gratulace Eldě, Máji, Elišce i Jiříkovi:-). Ti nejmenší sice nesoutěžili, ač někteří lezli srdnatě po všech čtyřech na zemi, ale zase dovolili lézt rodičům (ať už z dálky u prarodičů anebo svým pohodovým nastavením na místě samém).

Shrnutí
Padání je dle mého parádní akce, stojí zato se aspoň jednou zúčastnit. A ač sběračské tipy mohou působit spíše sebe-trýznitelsky či bolestivě, přesto doporučuji. A že se v Brně bouldruje slušně, ukazuje jak první a třetí místo v kategorii ženy, tak druhé a třetí místo v mužské kategorii (podrobné výsledky na lezci či na http://www.padani.eu/). U podrobnějších výsledků půjde možná i odhadnout, zda z registrovaných účastníků byla Brňáků osmina anebo jen desetina.
Každopádně velká gratulace všem, vítězům i zúčastněným:-)

Fotky jsou od Katky Gajdové.