Podzimní Medvědinec

Termín:
21.11. - 23.11.2003
Místo:
Medvědí chata, Jeseníky
Účastníci:
zajíčci - ne, králíčci - ano, trvalé jádro OSMY,
pár co neznám (ale i na ty si příště posvítím), psi Sam, Anděla, Maruška a John

Příjezd všech účastníků byl naprosto časově nevyzpytatelný. A tak se stalo, že někteří přijeli a ti druzí už měli pár čárek na papíru nad bečkou. "Ale ouha, on to není Gambrinus?? A není toho nějak málo?? A kterej vůl, koupil dvanáctku??" Ještě, že jsem měl svůj krygl...a že nejsou na chalupě popelníky.

V sobotu se králíčci (nebo veverky) probouzejí a dozvídají se přesnější informace o přednášce. Nezbylo než vyrazit na pěší tůru. A že kam? No přeci na Návrší! Ať poznají co je to tůra. Cesta je dlouhá a nudná, a tak s Měřajdou dáváme pokyny k zahájení hry "Nieder, Auf". Pravidla tady popisovat nebudu, z fotek jsou snad patrná.

První co dorazili na Návrší jsou nemile překvapeni. Nápis "oprava jídelny od 15.11." nás vyvádí z míry. Každý si musel nechat zajít chuť na čaj, sodovku, rum, pivko a další tekutiny, co dokáží povzbudit lidský organismus. Jdeme do Stříbrnic. Stříbrnická hospůdka pro opravu zavřena. Padají první úvahy o taxíku, stopu, autobusu a tak. Valíme do Starého města. Na křižovatce do Kunčic všechny přesvědčuji, že i v Kunčicích byla kdysi hospoda, a že je tam možná dodnes. Je to blíž než Starák, tak jdeme. Hospoda má nápis "hospoda" pohozený na zemi před barákem!!! A co teď...
Zkusíme nové penziony. První u Profesora je zavřený, druhý rozjíždí provoz, ale majitel nás vpouští dovnitř se slovy "Kolik Vás je?" Jediný kastl piv vyšuměl rychle, protože takovou přepadovku Luďa (majitel) nečekal. Luďovi přivážejí starousedlíci dřevo do krbu a my přemýšlíme koho pošlem pro auta na Medvědinec, protože se vůbec nikomu nechce pěšky. Luďa navrhuje, ať mu složíme dřevo pod okna a pak nás hodí na chalupu. Vše dojednáno. Brigáda začíná. Na chalupu se dostáváme před pátou abychom stihli přednášku. Přednášející nezdržoval a šel rovnou na věc.

Valíme na večírek na Paprsek. Je tam soukromá akce olomoučáků, a tak jsme hodní v salónku do doby než potkám Beana z Olmiku. Pak se to teprve rozjíždí... Po návratu z Paprsku někteří řvou (na zpěv to fakt nevypadalo) až do tří pod okny Medvědince. A tak se i stane, že jsou tací co si moc nepamatují, nemohli najít kliku od dveří, lehají si jinam, ztrácejí mobily atd.

v rychlosti sepsal Jareček, fotky Quenty