Pozvánka na Il Gobo

Termín: 16. - 25.7.2004
Místo: Dolomity - Misurina, Itálie
Účastníci: Paja a spol.

Po přečtení článku o výstupu na Tofana di Rozes od Jarečka a Lady a po prohlídce fotek z Dolomit, jsem začala vzpomínat a uvědomila jsem si, že jsem si z Dolomit přivezla taky jeden pěkný zážitek hodný dokumentace. I když se nejedná o velké lezecké výkony, myslím, že stojí za to, abych vás pozvala na špici Il Gobo, asi jednu z nejlehčích, ale také hodnotných cest v Dolomitech. Vydali jsme se na ni čtyři: já, Jura, Gabča a Palma.

Nástup do cesty nám trval docela dlouho a navíc těsně před nástupem byl neočekávaný sníh a ten nám nástup časově trošku prodloužil. Orientace k nástupu, ale byla perfektní, naše Il Gobo byla vidět už z dálky, a když jsme došli k předpokládanému nástupu cesty podle průvodce, tak jsme hned uviděli lesknoucí se borháky, což teda překvapilo, ale zároveň alespoň mě příjemně zahřálo u srdce :o). Všechny čtyři délky byly obtížnost průměrně 3+, takže výstup opravdu nebyl těžký, mohlo by se zdát až nudný, ale skála byla celistvá (takže žádné šutry v ruce) a navíc byly krásné vzdušné výhledy do okolí, pro mně a zdá se i pro Palmu (soudím podle občas lehce vyděšeného výrazu ve tváři) někdy až moc vzdušné, ale za to Gabča byla evidentně ve svém živlu.

První délka byla položená plotna plná hodin pro zajištění, dále se pokračovalo doprava přímo do komínu. Kromě Gabči to byl pro všechny ostatní první komín, který jsme kdy lezli, takže jsme si ho v té výšce každý patřičně užili. Palma s hlasitým komentářem, já jsem si jen v duchu říkala, ještěže jsem to nešla na prvním, Jura si asi zase říkal, proč zrovna já :o) (ale na to asi neměl moc času), no a Gabča si jen libovala. Třetí délka začínala překrokem končícího komínu a oblez špice, potom už se pokračovalo v pohodě po hřebenu až na vrchol. Se slaněním byli chvilku zmatky, na druhém konci vrcholu byla totiž smyčka, ale (jak se později ukázalo) naštěstí zdravý rozum nám nedovolil po ní slanit dolů (do prázdna) a slaňovali jsme zpátky stejně, jak jsme vylezli. Díky Gabčiných taktických povelů se nám povedlo i docela rychle slanit (na naše poměry) :o). Potom už nás čekal pouze sestup nepříjemným sněhem a byli jsme zase na pevné půdě. A protože jsme měli vysílačku s Rosťou na drátě, podařilo se nám přivolat autobus právě včas a vyhnout se tak pořádnému slejváku.

Ač byla cesta jen čtyřdélková, byl to pro nás výlet na celý den a myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že to bylo super!!! :o)

Pavlína Bystrá (Paja)

Popis cesty:

Výchozí bod:
Ze silnice Misurina - Tre Cime odbočuje doprava malá silnice, která vede až k údolní stanici nákladní lanovky chaty Rifugio Fonda Savio; omezené možnosti parkování.

Výstup na chatu:
Od údolní stanice nákladní lanovky vede na chatu značená cesta.

Cesta k nástupu:
Z chaty vystoupáme po cestě č. 117 do sedla Forcella Diavolo.

Nástup:
Bezprostředně před sedlem vede doprava vzhůru krátký žlab. Nástup se nachází na začátku nakloněných ploten severní stěny Torre del Diavolo; kruhy!

Průběh výstupu:
Přes plotny vpravo do komína mezi Torre Diavolo a Il Gobbo, komínem vzhůru, který posléze opustíme doprava do severní stěny Il Gobbo. Nakonec po hřebeni na exponovaný vrchol.

Sestup:
Slaněním po výstupové cestě.

Materiál:
Cesta je kompletně zajištěna nýty (kroužky).