Smaža v Paklenici

Termín: 12. - 20.7.2008
Místo: Chorvatsko, Paklenica

Poslední snahy a přemlouvání "vedoucího" (Verči) na Arco nevyšly...nevadí, Pakla taky pohoda =)

S vidinou Aniči a tří kartonů piva vesele opouštíme Brno. Trip věru mastňácký: lednička v autě, ploutve k móřu a podobné vychytávky... Stavujeme se u Andyho mamky a na cestu dostáváme naprosto luxusní štrůdl – zakukal už v Rakousku, společně s buchtou od mé babičky. Vybaluju pan de higo (nedávno vyvezen ze Špáňa) - ujal se. Nastupuje víno, jízdenka pro nás sedící vzadu. Vcelku si ho užíváme, dochází i na zpěv. Petka mizí v našich útrobách a mi v domečku. Ráno se probouzíme v Paklenici, vybíráme adekvátní kemp a mizíme zevlit na molo – samozřejmě jsme se připálili. V kempu vybalujeme lajnu a piva. Večer v plném proudu.

Další den do skal. Vybíráme něco poklidného a v duchu se připravujeme na ten "místní bigvál". Další den vstáváme poměrně brzo, jdeme na Aniču, není proč čekat. Stoupáme pod nástup Albatrose. Bolí mě hlava a je mi poněkud zle z včerejšího večírku, koupu si vlasy ve skoro suchém potůčku a s bolestí v očích stoupám k nástupu. Konečně. Navazujem se. První délka je celkem ojetá a poněkud z tvrdšího soudku. Sedám si před koncem, chyběl mi metr do velkého koutu, trošku nasraně a smutně se otáčím na Delona (=Tulipán). Ten nervozně přešlapuje, jde na nás bouřka...do 2 minut jsme na kost...jdem dolů. Všechno mokrý, Andy se směje, lezečky smrdí, večer to náležitě zapíjíme na molu. Kamarádi mě nechali v loďce a odvazují ji... blbý fórky, pádla nejdou ven, házím kotvu. Záchrana, k vínu jsem se dostal =) Ve větru sebou líně pohazuje anikomáří bo co svíčka, krásně voní. Domeček. Další den opět do stěn, moc to nehrotíme a ojíždíme parádní 4 délkové cesty kousek od parkálu, je to luxus, zvykáme si na ty žiletky a žlábky. K večeru jdeme na lov slávek k asi 1km vzdálenému molu. Lov je zdařilý. Večerě o to víc, Verča si maže housku s máslem...vůbec netuší o co přichází. Rytmus dne rozhodně nenahrává ňákým ambiciózním plánům, tj. brzkým nástupům do stěny, příliš nám to nevadí. Objevuju novou lehce adrenalinovou hru – "roztahovaná" (zastínila i Andyho ranní berušku na podporu peristaltiky). Po pivech přibývá adrenalin. Andy svým palcem testuje ostří svého nového U.S. Marine Corps nože, zdá se že funguje. Večer dáváme opět pár pokusů na lajně, začíná nám to i trošku jít.

Dny plynou a mi bez resťáku lezem jak o život=) Každé dopoledne na molu, Delon pokukuje na vedlejší hotel, hecujem ho k návštěvě hotelových paniček. Odpoledne jdeme koupit za zbylé peníze zeleninu. Odcházíme bez peněz a bez zeleniny, ale zato s flaškou prvotřídní místní kořalky. Delon predikuje zítřejší slepotu. Večírek povedený.

Další den opět do skal, některým se začíná nechtít. Už omezují i pití...kde to sme?! Dny plynou a mi se opět psychicky připravujeme na Aniču. Verča dává 5b, má radost a mi s ní. Už prej jen kousek a bude to jako dřív=) Dávám poprvé v životě lajnu =)

Večer před Aničou jsme si vybrali cestu – Kača. Odhodlaní moc nepijeme. Delon zkouší, že zítra nepoleze, a že si to necháme na poslední den. To se mi zdá nevhodné, poe obrat "poslední den" není vhodné užívat. Nakonec jsme ho ňák zlomili a nastavujeme budík na 5:30. O čtvrt na sedum vstáváme a budíme Andyho, aby nás odvezl. Na parkále nás vyhodil, řekl něco o čurácích (myslím, že chtěl říct: "hodně štěstí a dávejte na sebe pozor kluci.") a odjel. Osiřeli jsme.

Jdeme známou cestou až pod Aniču. Hledání nástupu nám trošku trvá. Pak konečně nacházíme co jsme chtěli. Dle výrazného stromu se, ne zcela jistě, orientujeme. Nastupujem a frčíme. Druhá délka nejde doleva a pak zas doprava, ale přímo, příjde mi těžší než 3a, ale tak říkám si, že jsem nevyspalej. Není to teda úplně podle nákresu, ale klasa délek zdá se celkem sedí. Přichází dvě těžké délky. Delon toho má dost. Tak lezu. Humr ojetej. Dobírám. Nastupuju do další (dle topa) stejně těžké délky. Je to ňáký lehčí říkám si. Do vrcholu ještě dve délky (dle topa). Realita = jeda délka. Nadávám na autory průvody. Fotíme se na vrcholu a scházíme. Dole zjíšťujeme, že jsem lezli úplně něco jinýho a asi jen o 100m jinde než jsme měli....nu což. Andy se směje...

Večery nám krátí pétanque (našel sem si ve slovníku jak se to píše), lajna a procházky po molu – Delon alias Nyk Slótr je ve svém živlu=) Poslední den se ještě snažíme trocha spálit, daří se. Smaža jak cyp.

Jedem domů. Už nechce pít, nechápu to. Andy s Verčou to odřití až do Brna a už jsme zas doma....večer osadníci a DALEŠICE!

Mrnda