Trápení Vysočinou - 1. ročník

Termín: 20.8.2005
Místo: Blatiny, Vysočina
Účastníci: 14 soutěžících

V sobotu 20.8.2005 se konal 1.ročník soutěže Trápení Vysočinou. Podnik, který je založen čistě na fyzické (a letos i otužilecké) kondici, všech trpících, kteří se nebáli poměřit svoji tělesnou kondici ve sportech pro horolezce ne zcela typických – ve vodě, na kole a v běhu – v krátkém terénním triatlonu na tratích:

• Muži . . . . . . . . . . 600m / 25,17km / 7,4km
• Ženy, veteráni . . . 400m / 20,3km / 4,7km

Pro podobné měření sil, jsme si my nadšenci nemohli vybrat malebnější prostředí než je okolí Blatin. Nicméně i toto prostředí skýtá několik úskalí, které mnohé z nás hned v 1. ročníku překvapily – teplota vody, téměř žádný rovinatý terén, pěkné silnice, horší lesní cesty, opravdová touha po vavřínech a v neposlední řadě i bloudění.

Sobotní ráno nás překvapilo slunečným počasím. Do Trápení se přihlásilo 14 dychtivců, což bylo potěšující – 3 ženy, 10 mužů a 1 "veterán". Ještě ráno jsme z důvodu teploty vody neměli úplně jasno, zda-li se i poplave, anebo jen poběží a pojede na kole. Na tuhle otázku pomohli najít odpověď sami trpící, kteří se vyjádřili v tom smyslu, že bez plavání by to nebyl ten pravý triatlon. Přesto bylo nakonec rozhodnuto, že jak ženám tak i mužům bude plavání zkráceno o 200m.

Start Trápení byl pro všechny kategorie spojen a posunut vzhledem k teplotě vzduchu a vody na 10:45 SEČ. Na některých trpících byly vidět jisté pochybnosti ohledně teploty vody, která měla neuvěřitelně "ledových" 17°C. Avšak jistá hrdost, jistě i adrenalin, nervozita a ješitnost nikomu nedovolily z Trápení odstoupit. Jisté uklidnění přineslo až ujištění, že trpící budou po dobu jejich pobytu ve vodě doprovázet dvě záchranná plavidla vypůjčená z místního kempu a řízena velezkušenými veslaři.

Každý z trpících měl jiný rituál v seznamování se a smiřování se s teplotou vody. Někomu při namočení kotníků málem vypadly oči z důlků, jiný se držel na hrudi, další se zase do vody neodvážil vůbec a chtěl to vzít hopem, jiní se poctivě namáčeli. Nicméně v 10:45 bylo odstartováno. Ženy se vydaly na 400m a muži na 600m plavání. Bára, bývalá plavkyně hned zpočátku potvrzovala svoji roli favorita a mohutnými kraulařskými záběry odskočila zbylým dvěma závodnicím, které zvolily prsařský styl. Zato muži pochopili, že ve skupině je přece jen větší teplo a nijak se od sebe prvních 300m nevzdalovali. Až za obrátkou se u některých mužů začala projevovat výhoda aerodynamického tvaru lebky a začali ostatním mírně odplouvat. Mezi ženami se jako první z vody vyřítila Bára, po ní s více než dvou minutovou ztrátou Ema a za další dvě minuty Petra. Bohužel se stalo, že při opuštění kolového depa, jsme Báru viděli na další hodinu a půl naposledy – v cyklistické části Bára zabloudila, najela si asi 10km navíc a ztratila téměř jakékoli šanci na prvenství. V mužské kategorii se potom první z vody vybatolil Hormon, který těch 600m ve studené vodě a prsařským stylem zvládl opravdu bravurně. Všichni mužští trpící potom vodu opustili do necelých pěti minut. V cyklistickém depu se trpící chovali různě. Jedni vůbec nepospíchali a nechali se obletovat diváky, družkami či druhy, kteří je litovali v jakéže vodě to museli plavat. Jiní se však rozhodli bojovat o vavříny a jak vylezli z vody, tak sedli na kolo a jeli. Tak například Kiwik zvládl všechny tři části Trápení stylově v neoprenu. To zase Orela si pěkně v klidu nasadil "srdeční počítač", pro kontrolu své tepové frekvence. A Antonín si pro změnu nasadil Ecrinku a s výkřikem, že to bere přes skály se vydal vstříc svému dobrodružství.

Na kole čekal trpící různorodý terén - od silnice, po lesní pěšiny, od kopců, po delší sjezdy. Mezi ženami se zřejmě díky Bářině zabloudění do čela propracovala Petra, která kolo zvládla nejrychleji a do poslední části vbíhala s obrovským náskokem. Zato v mužské kategorii se schylovalo k dramatu. "Nejpomalejší plavec" Otík se dostal nejrychlejším cyklistickým výkonem na druhou pozici s odstupem čtyř vteřin na Tomáše. Další dojetí trpící taktéž mnoho neztráceli. Všichni se vešli do rozpětí 16 minut. I "veterán" Martin, který se nakonec vzdal "svých" tratí, aby poměřil své síly s třídou elite, rozhodně nedělal ostudu (měl druhé nejrychlejší kolo a skončil by v kategorii elite těsně za stupni vítězů).

Po vyběhnutí všech trpících na trať, jsme začali pomalinku oplakávat Báru, o které jsme neměli doposud žádné zprávy. Avšak k radosti všech přítomných se přece jen s obr ztrátou objevila. Poté projevila opravdové nasazení a vydala se svižným během za Emou, která měla v tu chvíli náskok devíti minut.

V mužích dorazil do cíle první Tomáš Ölveczký, který již nedopustil žádné překvapení a celé Trápení vyhrál s přehledem. Jako druhý, se ztrátou více jak šesti minut doběhl Otík-Martin Klepsa, kterému zřejmě po skvělém kole ubyly síly. A na třetí místo se propracoval v celém Trápení nenápadný Luděk Franz, jenž měl jak v plavání, na kole, tak i běhu velmi vyrovnané výkony. V ženách si již první místo pohlídala Petra Štefulíková. Na druhou příčku se se ztrátou 26 minut prosadila Bára Jarešová, která se s naprosto heroickým výkonem v celém Trápení stala takovým morálním vítězem. A na třetím místě v kategorii žen skončila Ema Vlčková.

Za sebe bych chtěl poděkovat všem odvážlivcům, kteří nelenili a vydali se na tratě 1. ročníku Trápení Vysočinou, porvali se jak s teplotou vody, tak s některými technickými nedostatky Trápení, jež se během tohoto podniku objevily. Také sponzorům za finanční prostředky a ceny, kterými mohli být oceněni ti nejlepší a vlastně všichni – SUN SPORTU, Andymu, VHS a Osmě. A v neposlední řadě chci poděkovat všem těm, kteří mi pomohli s organizací a bez nichž by něco podobného nebylo možno uspořádat. Takže přátelé, třebas příští rok "natrápenou".

Tomáš (alias pro některé kotrmelce Nick)

Podrobnou výsledkovou listinu si můžete prohlédnout zde (formát MS Excel).