Velikonoce v Arcu

Termín: 6. - 9.4.2007
Místo: Arco, Itálie

Tak, po nějakém tom plánování jsme vyjeli i my. Sponzorským autíčkem odřítil Mrňa těch 800 km bo kolik cobydup. Asi to bylo tím zrychleným tempem co udával nepřetržitě hrající, ještě kazetový, přehrávač. Před půlnocí jsme úspěšně našli Tomem inzerovanou zapadlou díru Crosano. Na base camp věru parádní místo. Z auta jsme vybalili jen stan, Makovku, spacáky a Tulipána + jejich kokon. V noci jsem zaslechl divný zvuky. To přijeli Matějkovci. Poté dojel ještě Andy s pifáckým autem, Verčou, Tonym, Wolfim a pifama. Z kufru vylezla ještě Dana a František. Složení skupiny tedy nabízelo pestrou směsici... (nevím čeho).

Po ránu jsem vlastně teprve zjistil kde to jsem a kdože to přijel s Tomem a Peťou. No Vojta a Ruda to byl. A tak se začalo konečně teda i lézt. Velký auto jelo do Naga, naše jelo za "bezkarburátorovým" vozem TM. Nalákali jsme se Chuckovým: "Hoši tady ta oblast je ale fakt Parádní!" Oproti pozdějším chvílím to opravdu byla pravda a my, Arca neznalí, jsme se parádně seznámili v Norigliu se neojetým šutrem, kde nikdo nebyl. Jak je známo západní klasa bývá lehčí a proto padaly i cesty "na body" (nový to fenomén). 2b a podobně...

"Hoši to San Siro je fakt PParádní!" No a tak jsme jeli spát do San Sira. Hned u skal, kde jsou fakt "PPParádní 6b na body, hoši!" Vlastně ani nevím proč jsme od tama jeli všichni honem pryč :) Bylo dopoledne, a tak půjdem dát ještě něco dlouhýho. Na Slunečních plotnách (Pláče zebratě) bylo ovšem v poledne tolik lidí! Až když jsme tam půl hodiny pendlovali, Mrnda se zřekl klasiků a vrátil se k autu pro lezečky (čti: on vůl si je zapomněl) a zpět, teprve potom se poslední dívčina z Čech odlepila od země a uvolnila nám, prozatím, první délku Similaunu. Značně otrávení jsme započali výstup. Zabalili jsme to až u třetího presa (v první z 13ti délek:))) Nějak to nešlo. Navíc ten kamenný déšť bez helem, vedro, spálený lýtka... Pořádně jsme si zdůvodnili náš útěk a spokojeni odcházeli směr Sysiphos. Tam si spravíme náladu.

Tom nám popsal cestu, vlastně nám dal i průvodce, to nemůžeme minout. "Navíc jsou tam PPPParádní šestbéčka! Teď už ale fakt hoši!!" Možná jo...(odmlka). O pár hodin pozděli si spokojeně sedíme u auta pod jinýma plotnama. Čekáme na Rudu s Vojtou, šli lézt něco velkýho. Tom opravuje něco do školy, Peťa furt vyzvídá, my s Mrndou máme pro dnešek vylezeno. Ehm. Dolezeno. (No dobře: Já su hladovej, Mrnda nasranej, že je večer a Andy bude mít už alespoň 100 bodů a my nic!) Ale co jedeme na véču do Crosana. Vlastně až do teď to celý bylo trochu jinak. Ale jestli jo tak dost podobně. Každopádně bychom teď měli nenadšeni ze San Sira odjíždět vstříc jiné oblasti.

Jakási nová – Promhegin. Jsou to skalky ve vesnici por hřištěm. Tak 40 cest hodně okolo 5c - 6b. Chyty a stupy jsou všude, jde totiř o jakýsi slepenec vápna s kamením. Zajímavý, ale dost ostrý a posléze jednotvárný. Na téhle straně údolí začala bouřka. A tak celí spokojení jedeme do města nakupovat. Prej to dělá člověku dobře jak cítí ty dotýkající se chapadla obchodů. Red Point 1+2, La Sportiva a dalších. Vše na jedné ulici. Na pizzu nebo na kafe se chodí v sedácích, všude cinkají karabiny jako módní doplněk... Ale hlavně: V Arcu nikdy neprší! Ne jinak tomu bylo i teď. Dali jsme pizzu u Rudovýho kámoše a jeli naposledy přespat. Před večeří jsme se dorazili na osamocených skalách v Crosanu. Dopilo se pivko, dojedli se "Tedíci"... V noci zvracel tentokrát František (Mrnda spal vedle mě).

Brzo ráno odjeli Matějci, aby měli náskok. Zbytek lezl v blízkých skalách. Dole byl dobrý "bodový sektor", nahoře v plotně jsme ale obdivovali Toníka jak si vyhrál s jedním solidním 6b. Jinak všude roztahovační němečtí rybáři, tak jsme se na to taky po poledni vy... a jeli domů. Sbalili jsme kokony, naposled se vyčůrali a vystoupili o půlnoci doma. Sedli k počítači, zapnuli stránky VHS a dál už to znáte... :)

Ještě jestli můžu chviličku. Potkali jsme se na plotnách taky s Tomíkem a jeho partou (ono by ho to mrzelo, kdybych se alespoň slůvkem nezmínil...

Čao!

Mára