Výlet sardinek

Termín: květen 2009
Místo: ostrov Sardinie
Účastníci: Rolf s bratrem, Ivkou a Bárou a Komišáci se Škrabkama

V době květnových svátků se tradičně rozjeli partičky do různých lezeckých a jiných destinací. Sardinii pro letošek za nás okupovalo několik skupinek véháskářů, kteří se o sobě mnohdy dozvěděli až na trajektu. Cyklistická skupina Ajdul. Uherkovo klasické tvrdé jádro doplněné Kingem, Běldou, Katkou a manželkou, doprovázeno rodinkou Pirátů. Pejskaře zastupovali tradičně Orelovic/Slavíčkovic, kterým se podařilo na tento malebný ostrov propašovat dva, ze svých čtyř-pěti zabijáků. No a nakonec naše smíšená lezecko/námořnická skupina: Rolf s bratrem a dvěma kamarádkami - Ivkou a Bárou a Komišáci se Škrabkama.

Nevím, co přesně dělali ostatní okupanti ostrova, ale naše dvě posádky rovnou obsadili jih ostrova kolem Masui. Od začátku foukal mistrál a tak jsme lezení na Pan di Zuchero odkládali. Kromě lezení v oblasti Masui, jsme popojížděli po okolí a zkoušeli nové destinace. Výtečnou a doporučenou lokalitou jen Punto Pilloca s krásnými a vyrovnanými cestami naší klasy. Trochu problémy s orientací a dopravou. Do sektoru vedou tři cesty, všechny polní a správná je kolem toho antického chrámu v tom Flumimagoru. I tak je to tak 15 km tam + 15 km zpátky polňačkou a krávám se dává přednost zprava. Daleko vtipnější bylo další objevování v oblasti Domusnovas, kde kromě krásné, téměř kilometrové grotty (snad San Giovani, nebo tak něco...), donedávna průjezdné automobilovou dopravou, jsem taky objevil mou nominaci na čubu roku, a sice svou drahou choť (s kamarádkami).

Příběh: po zaparkování, sbalení a tak jsem vyrazil k domluvené skále. Po půl hodině ostré chůze, ještě ostřejším křovím jsem pod ni dorazil a odpočal si další hodinou čekání, kterou mi neskutečně znepříjemňoval fakt, že toaleťák nesla čuba. Až se to uklidnilo, začal jsem pátrat a volat po dolinách a posléze skupinu "čuba s kamarádkami" v dáli zaslechl na druhé straně údolí…šel jsem do picérky, protože v jednom dnu dvakrát do kopca nepůjdu, že? (Ostatně v hospodě si jistě všichni rádi vyslechnou detaily.) Do této destinace jsme se ještě párkrát vrátili.

Celý pobyt se také nesl ve znamení námořní činnosti. Naše plavidlo bylo připraveno k vyplutí hned první večer. Jeho úkolem bylo jednak zajistit přepravu na Pan di Zuchero (kterého vrchol kluci dobyli tak kolem 3.5. ve složení Rolf, Radis, Komiš), jednak zajišťovat přísun potravy (rozvážet rybáře a pasti) a také výpravy. Z delších výletů stojí za to vzpomenout výlet do Bugerru na pizzu, kterou zase neměli. Zajímavý je fakt, že když někdo začne na lodi chcát, jinej se poblije. Nevíme zatím, čím to je. Předejít se tomu dá tak, že se chčije do moře ponořen. Ostatně s blitím to není tak úplně na zahození, protože Rolf objevil, že je to nejlepší způsob, jak si zakrmit ryby. (To je potřeba si dát ke snídani vajíčka, nastartovat motor…ale, to taky až v hospodě.)

Rybářskou činnost jsme naplánovali tak, aby saturovala naše potravinové potřeby. Nutno přiznat, že prvotní úlovky (pražma) by se hodili spíše do akvária, než k pozření a přepravit by se dala v PET láhvi (tedy té s tím širším hrdlem). Situace se však zlepšila v dalším dnu, kdy ulovili několik pražem a dokonce murénu. Pak ještě pár okounů, tedy okounků... tím ovšem byl také konec pravidelného přísunu ryb a tak jsme si koupili v suprošu kuře.

V rámci rekognoskace terénu pro nové výstupy na Pan di Zuchero jsme zatesli dva směry z jižní části. Rolf si naplánoval klasickou cestu na spojnici věží a osadil štand. Vtipná situace, protože záhy poté, co jsme jej vysadili (v tom vlnobití s celým matrošem tak hodinová operace), vysadil taky motor. Opravil jsem jej na ajťáka. My s Kómou jsme si rozdělali směr na menší věži. Doufáme, že Sardové budou ctít pravidla pověšené smyčky a příští rok si to doklepneme.

Stojí ještě za zmínku oslava dvou narozenin, která probudila naše lingvistické smysly. Geniální výroky jako: "ich bin špajzrkarte", nebo "tumoru bek jú" se zapíšou do všech cestovních příruček.

Na závěr dlužno snad je podotknout, že já jsem se celou dobu neskutečně bavil a příště zas. Jediné co bych asi volil jinak je trajekt. Cest přes den, se přes svou výhodnější cenu neukazuje jako nejlepší.

Hore zdar Andy