Vzpomínky na zimní horoškolu

Termín: 13. - 21.3.2004
Místo: chata pri Popradskom plese, Vysoké Tatry

Těsně po příjezdu jsme měli všichni v živé paměti zážitky z každého dne horoškoly. Příjezd, první seznamovací večírek, první výstup, nácvik brždění a další a další. Teď, po časovém odstupu se vybavují střípky, ze kterých se s pomocí fotek budu snažit Vám náš pobyt popsat.

Celý týden pobytu na chatě u Popradského plesa neměl nikdo moc času na odpočinek. V každé chvíli se dělo něco, co jsme dělali s radostí a nadšením, a nezkazilo nám to ani počasí, které přineslo velkou oblevu a s ní i objektivní nebezpečí lavin. Instruktoři jako staří psi dorazili většinou vlastní dopravou, a tak jen nováčci si vyzkoušeli jízdu vlakem "po staru." Jízda vlakem. Snad každý jednou jel do Tater vlakem. Odjezd s batohem přečnívajícím vlastní osobu. Pohodovou jízdu s kámoši. Otravné pohraničníky a ranní příjezd do Popradu. Ti, kteří moc bumbali, asi nezapomenou vlastní výstup na chatu. Tvrdé probuzení.

Po příjezdu všech účastníků jsme valili hned na svah pod sedlo Ostrvy, kde jsme začali nacvičovat brždění a jistící techniku na sněhovém svahu. Sníh byl slehlý a ne moc mokrý. A tak se jezdilo ostošest. Na těchto hrátkách se některým účastníkům horoškoly ukázalo, jak špatně jsou vybaveni. Otlačené nohy, neseřízené mačky, neznalost uzlování a jiné problémy. Večer bylo tudíž hodně práce vše nachystat na úspěšný první výstup. Rozdělení do skupin, pár panáků na noc a hajdy na kutě.

Satan, Zlomisková veža, Ostrva, Tupá na několik způsobů, Vysoká. To byly terény pro první výstupy. Nic moc dalšího se nedalo vymyslet, protože obrovské teplo roztápělo jižní svahy tak, že psali "dvojku". Tyto cíle všechny skupiny během týdne měnily a doplňovaly o cíle turistické z důvodů "trojky". A tak jsme vyšli i na Rysy a výletovali na Zbojnickou chatu.

Středa byl zlomový den pro několik instruktorů, kteří to zabalili a jeli domů. "Trojka" byla nejen vidět na svazích, ale i SMS od kamarádů z Čech, že v jiných dolinách jsou problémy, nás přibrzdili hned na verandě chaty. To už byl kolektiv natolik stmelen, že se vymýšlely kraviny na počkání. Únava se načítala a začala se podepisovat na všech, co zůstali. Ono přes den vyrazit na výstup, večer pařit a ráno zase nanovo se nedá vydržet pořád. Až s příjezdem Pepy Uherky se do nás vlila nová krev, která způsobila nejen super večírek, ale i další odhodlání do náročných výstupů. A tak někteří ještě zažili krásné výstupy až do pozdních hodin.

Závěrem:
Všichni účastníci horoškoly se naučili spoustu věcí, pouček, zkušeností z praxe, které jsou bezpochyby potřebné pro úspěšný pohyb a pobyt v horách. Během pobytu jsme probrali snad všechny věci z metodiky pro zimní lezení v horách. A tak věřím, že z těch nováčků, kteří prošli letošní horoškolou budou horolezci. Je na každém z nich, aby si vybrali svoji vlastní cestu. Mají na to.

Jareček