Závěrečný víkend dětských kroužků na Blatinách

Celý rok pilovaly uzly, zkoušely techniku a plnily jeden úkol za druhým. Nakonec přišla odměna - víkendový výjezd na Blatiny, kde na děti čekalo mnohem víc než jen lezení.

Sobota: kolem Drátníku od rána do večera

Po jedenácté hodině vyrazila skupinka dětí a instruktorů od chalupy vzhůru. Po rozcvičce se děti rozběhly kolem skal a pak to začalo.

Stanovišť byla celá řada: vázání uzlů, boulderování, poznávačka jištění, slackline, pavoučí síť, prusíkování, lezení na TR i azimutový orientační běh s lanovkou a otázkami z první pomoci. Z vlastní zkušenosti můžu mluvit jen za prusíkování - fyzicky náročné, ale kupodivu oblíbené. Stejně jako ostatní stanoviště.

Příjemným překvapením bylo stanoviště Petra Duba s lanovkou a orienťákem, které dětem přiblížilo jednu z disciplín soutěže Mladí horalové. Ta byla letos bohužel v termínovém konfliktu s naším víkendem - ale kdo ví, třeba příště dorazíme i tam.

Večer: kytara u táboráku

Nedílnou součástí každého takovéhoto výjezdu je večerní posezení. Kytara, táborák, slunce kousek nad obzorem a ruce umazané od špekáčků - to vše voní kouřem a pohodou. Právě v takových chvílích, kdy máme plné břicho a kolem sebe plno přátel, je snadné zpomalit, chvíli přemýšlet nebo jen tak být.

Dávali jsme se do řeči a shodli jsme se na tom, jak skvělý kroužek to vlastně je - dává nám alespoň jednou za rok důvod se potkat a sdílet zážitky, které nejdou vysvětlit fotkou na mobilu.

A právě u táboráku padla otázka: „Co to vlastně VHS je a proč být její součástí?"

Odpověď je krásná svou jednoduchostí: VHS není jen oddíl, je to citová investice.

Neděle: snídaně a návrat domů

Symbolickou tečkou za zážitky nabitou sobotou byla poslední společná snídaně, po které jsme si zahráli pár her za chalupou, a pak se každý vydali svou cestou. Někteří na rodinné oslavy, jiní na výlet po Vysočině.

Instruktoři, kteří ještě neměli dost, si vylezli pár cest na Drátníku - a teprve pak se i oni vydali na cestu zpět.

Poděkování

Výjezd jako tento se nestal sám od sebe - stojí za ním spousta práce a nadšení, bez nichž by to nefungovalo.

Velký dík patří každému z instruktorů za přípravu stanovišť, péči o děti a veškerou logistiku. Díky všem rodičům, kteří byli dětem oporou. A samozřejmě díky všem dětem, které celý rok makaly a zasloužily si každou minutu tohoto výjezdu.

Osobní slovo závěrem

Tento výjezd byl pro mě výjimečný, a nejen proto, že se povedl. V září odcházím studovat do Prahy a tento víkend na Blatinách byl jedním z posledních, které jsem s kroužkem strávil.

Děkuju. Děkuju za každý společný výjezd, za každý uzel, který jsme spolu uvázali, za každou cestu, kde jsem sledoval, jak se ze stydlivých dětí stávají sebevědomí lezci. A děkuju za tu atmosféru u táboráku, kterou nikde jinde nenajdu a mám tolik rád.

VHS pro mě není jen oddíl. Jsem rád, že jsem sem mohl vložit kus sebe - a že se to vyplatilo.

Na viděnou příští rok! Já na vás budu myslet z Prahy a držet palce. Tak zase na Blatinách.