Cesta na Tofana di Rozes

Cesta: Jižní hrana - První pilíř
Obtížnost: 5 UIAA
Lezci: Jareček, Lada

Ležím v posteli a vybavují se mi vzpomínky na Tofanu di Rozes. Po chvíli si uvědomuji, že ten výstup byl pro mě až tak zajímavý, že se musím s Vámi podělit o zážitky  něco napsat.

Všechno to začalo při odjezdu zájezdu VHS do Dolomit, kdy jsem se s Ladou domluvil, že první den polezeme spolu. Večer jsem koukal do průvodčíků a protože ostatní šli na ferratu na Tofanu, snažil jsem se najít cestu, která by měla stejnou trasu z důvodů zastávky autobusu. Do oka mě padla cesta První pilíř na Tofanu di Rozes za 5 UIAA. Má to 14 délek a nějakých 500m lezeckých. Cesta v pevné skále a podle popisu velmi oblíbená.

Houkl jsem na Ladu a jal jsem se ji vysvětlit, co že jsem to vybral. Říkám jí, že je to celé za 4+ max, a že to bez problémů dá. Já polezu vše na prvním a Lada bude za mnou cupitat. Dohodnuto. Očekával jsem nějaké pochybnosti, které budu muset vyvracet a ono nic. Taky jsem měl obavy, že do ní začnou vrkat našeptávači, že je to pro ni moc těžké, a že je blázen. Nedala se zviklat.

Ráno jsme vyrazili ještě s Chetym a Karotkou, kteří měli lézt totéž. Až k chatě Rifugio A. Dibona jsme šli s ostatními, kteří si vybrali ferratu na Tofanu di Mezzo. Tam jsme již v plné kráse viděli První pilíř. Obrovská stěna a v ní dva velmi výrazné pilíře. Po 45 minutách jsme byli pod nástupem. Ale cestou pod nástup jsme začali rozeznávat lezecké dvojice v naší cestě. A že jich tam bylo. Začal jsem mít pochybnosti a mít zlé tušení že jdeme pozdě. A taky že jo. O půl jedenácté začít lézt by byl jasný bivak v cestě a o to nikdo nestál. Před námi byli další čtyři dvojice na dohled asi ve výší 100m, kde byly pětkové úseky. U nástupu další čtyři co se někam drali. Nastalo dilema co teď. Nikdo to nechtěl vzdát, ale rozumově bylo jasné, že musíme přijít jindy. Šli jsme dolů a přemýšleli co s tím. Během dne jsme se rozlezli na místních skalkách v sedle di Falzarego, kde jsme čekali na odjezd autobusu. Po cestě zpět Ladu napadlo, že bychom mohli ještě ten den vyjít zpět na chatu Rifugio A. Dibona, přespat tam a ráno vyrazit. Rozhodnuto. Byl to ten nejlepší nápad a Lada ani na chvilku nezapochybovala a řekla, že jdem do toho.

Ráno jsme vstávali hodně brzy. Chtěli jsme být mezi prvními, což se nám podařilo. Po chvilce nás došli Finové, a tak jsme je nechali jít první, abychom měli jasný směr cesty. Už po první délce mi bylo jasné, že to jejich tempo neudržíme. Je fakt, že rozdělení sil bylo stejné jako u nás( chlap tahá, bábovka jde na druhým),ale on se vůbec nejistil. Aspoň tedy ty první délky šel od štandu ke štandu. V těch těžších délkách jsme je dohnali, protože tam se celkově postup zpomalil. Počasí bylo fajn. Čas na pohodu, tak jsme zvolnili. Hnát dopředu jsme se nechtěli. Ať nám ukazují cestu. Po čtyřech délkách terén zlehčil, ale orientačně to bylo náročnější. Tak jsem tam chvíli bloudil. Jakmile jsem se dostal na hranu byla cesta jasná a blížili jsme se k velké rampě. Tam nás dostihla jiná dvojice, a tak jsme ten čas využili k odpočinku a svačině. S Ladou nám spolupráce na laně hezky odsýpala. Nikde jsme se s ničím nezdržovali, akorát ten batoh byl protivný. Asi dvě délky pod vrcholem jsme dolezli na širokou rampu pokrytou volným kamením. Z toho místa byla možnost pokračovat ve výstupu v podstatě kdekoliv. I tak se mě podařilo najít ty správné štandy, a tak ani moc nehrozilo, že bychom dolů letěli vrtulníkem... Hráli jsme totiž s kamarády hru, že kdo přijede lepším autem při stopu do kempu vyhraje. No a Laduš napadlo, že kdybychom přiletěli vrtulníkem, tak že na 100% vyhrajem... Po dvou délkách po hřebeni jsem vylezl na konec cesty. Lada byla za chvíli u mě. Bylo nám oběma móc dobře, ale ještě ani jeden z nás si neuvědomoval co se nám podařilo.

Lada byla velmi dobrý spolulezec, takže pro mě byla ta cesta potěšením. Je to paráda mít holku, která vyleze tak fyzicky náročnou cestu. A taky je to přece jen jinačí, když lezete s holkou než s klukem. "Tak Lado, pokud si zase někdy budeš chtít něco pořádného vylézt, já budu připraven!" A teď už snad usnu, tak hupky do postele. Čas ukazuje 00:53 hod.

Jareček